OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bohužel, z mého pohledu místy nudné a místy okopírované z minulosti.
-bez slovního hodnocení-
Sice píseň Demonon Vrosis je kopie šest let staré Athanati Este,ale jinak je tak deska skvělá. Pilades nemají chybu!
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Jsem příjemně překvapen, RCH mě po delší době baví poslouchat...
vypada to celkom chutne zatial trochu zmena v podanii toho folku ale prijemna!este to nemam tak opocuvane ale bol som velmi zvedavy cim sa pricinil pre mna PAN Nemtheanga a ta skladba je vybrona i ked tam neukazuje svoj plny spev velmi pekne nahrana skladba zatial sa mi ta piesen zda ako taky vrchol albumu!ale celkovo je to proste fajne!...cim dalej tym lepsie!
Na prekvapenie ma to celkom baví
Originál každým coulem, jen ty sboristky mi přijdou příliš umečené. A pan Nemtheanga zde rovněž není ve své nejlepší formě. Jinak je vše dobré až výborné, příklon k folku vítám.
...výborný nápad s těmi řeckými zpěvy...
slabsie ako sanctus diavolos, lepsie ako theogonia,dal by som za 9,ale zraza to zaverecna coververzia, ktora mi vobec nesedi k zvysku albumu, idealna zalezitost na singel,ale tu mi pride ako past na oko. Inak skvele typicke RC vyhravky!
Kvalitatívny pokles smerom nadol...nečakal som od tohto albumu nič extra ale predchodcovia boli výrazne zaujímavejší...a lepší....
Sedlo jak prcka na hrnec..
-bez slovního hodnocení-
Hrozný halekačky.......uff....to nejde.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.