Morbo
7,5 / 10
Tak já to vemu asi už jen heslovitě a porovnám si, co spatřuji na nové tváři POS pozitivního a co negativního...
Pozitiva: POS zůstávají stále sami sebou. Retro zvuk je přinejmenším zajímavý. Mohu říci, že mě baví. Je starý, ale je prostorový a čistý a je krásně přirozený. Vytkl bych snad jen takřka chybějící basové frekvence. Pocitovost a emotivní vypjatost je silná a drží pozornost. Danielův vokál exceluje jako vždy. Kapela absolutně kraluje v komorních intimních baladických písních a na čím jemnější strunu hraje, tím lépe.
Negativa: Přílišná přímočarost materiálu a to včetně aranží. To může být pro někoho pozitivem, ale já osobně už po nějakém patnáctém poslechu už absolutně nemám, co objevovat a to mi vadí. Zvlášť u POS. Kapela je nejslabší v těch tvrdších rockových písních. Čím rychleji a tvrději hraje, tím hůře.
Nejsilnější momenty alba: "Sisters" (zcela jednoznačně a naprosto nepochybně, v gradování jednoduchých roztoužených popěvků v nervní vypjaté tryzny, v tom momentálně POS naprosto kralují a diktují), "Of Dust" (nostalgicky připomene "Be"), "Where It Hurts", "Road Salt" a "Innocence", což je taková připomínka na "staré dobré POS" v jejich aktuálním retro hávu.
Nejslabší momenty alba: hudební vtípky "Tell Me You Don't Know" a "Sleeping Under The Stars", které sice do konceptu pěkně zapadají a na chvíli pobaví, ale cca po pěti posleších naprosto nemají co říci, "Linoleum" a "Curiosity".
Celkově si na albu cením, že po roztroušeném a naprosto nesoudržném "Scarsick" se POS opět vrátili k modelu alba koncepčního nejen textově, ale i hudebně. Modelu alba, které krásně drží pohromadě a směřuje od někud někam.