OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Promińte mi, ale tohle je tak kurevsky dobré album, až to není možné. Jedna z nejlepším metalových nahrávek všech dob s neopakovatelnou atmosférou. A mě osobně to střídání temp skladeb nikdy nevadilo, spíš to celou nahrávku příjemně ozvláštnilo. Totální Masterpiece!
-bez slovního hodnocení-
kultova nahravka, ta atmosfera je fakt pohlcujuca... ale Iced Earth maju aj lepsie dosky, tuto vec som nikdy nekriticky nezboznoval...
Chvala chvala chvala ponura nalada tohto albumu je neopisatelna a napady akoby by ich Schaffer z rukava sypal a sypal
Dokonalosť.
Opravdovy metal
Pravdepodobne najlepšie power-metalové dielo 90-tych rokov.
fantazie
Famózní materiál, který je ještě vylepšen naprosto zdrcujícím zvukem a pekelně nasranou atmosférou. Burnt Offerings (s výborným "duetem" Barlowa a Schaffera), Last December a zejména Dante's Inferno - nezapomenutelné pecky. O chloupek raděj však mám předcházející desku Night Of The Stormrider ještě s Greelym u mikrofonu.
Nadherne album ktore nema slabe miesto. Aj po rokoch ma to album neskutocne caro a jednoducho sa to neda opocuvat! Pecky ako Burnt Offerings, Last December, Diary ci Creature failure alebo samozrejme Inferno robia tento album klenotom na metalovej scene! Pol bodika stahujem kvoli tomu ze k uplnej dokonalosti mi tu chyba klasicka balada.......aj ked Pierced Spirit je balada ale vzhladom k tomu ze nema ani 2 minuty ju skor povazujem za intro k Dantes Inferno.........
Pravděpodobně se jedná o nejtvrdší a nejtemnější album Iced Earth, které neskutečně nakopl příchod Pana zpěváka Matthewa Barlowa. Nebýt posledního songu Dante´s Inferno, konstatoval bych, že se jedná o nadprůměrné power metalové album (místy až s prvky thrashe), avšak to, co odehrává v závěrečném 16 - minutovém opusu je neskutečná paráda! Jedna z nejlepších takto rozsáhlých skladeb co znám, která ani chvíli nenudí (nemá šanci), k níž bych ještě dodal, že na Alive In Athens zní ještě lépe (díky Barlowovi) - je to skutečné Peklo (v tom nejpozitívnějším smyslu). Druhé nejlepší album Iced Earth (po Something Wicked This Way Comes)!
Tohle album se vymyká normálu. Těžko vypíchnout jednotlivé skladby, všechny jsou perfektní, ale přec jen, úvodní nářez, závěrečný megaopus a hlavně nálož Creator's failure jsou o maličko lepší, než ostatní. Tak jako tak, plný kotel.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.