OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
hudba bez nápadu, domrveny zvuk, ziadne gitary nepocut, chvilami mam pocit ze pocuvam drum and bass (obrazne povedane)
-bez slovního hodnocení-
podarené, ale od Korn sa očakáva predsa len viac než retro
Já jsem naprosto spokojen. Takhle podle mě zněli Korn, který jsem před 14 lety objevil Life Is Peachy a začal je poslouchat. Od Untouchables včetně jsem nebyl nadšenej, když vyšlo nový CD. Tohle jsem si poslechl zatím dvakrát a od prvního poslechu mě chytlo. Měl jsem rád jejich špinavej zvuk, nasranost, která se zase objevila (i když neni taková, jako dřív, ale rozhodně věrohodnější než na posledních deskách), experimenty se zvukem. Ale ne se stylem. Během posledních let se Korn od svébytnýho metalu přesunuli k rocku a teď se možná vrací zpět, což mě jedině vyhovuje...
Hm, koukám, že se zatím hodnotí černobíle, já jsem ve středu. Tak za šest, hoši, dříve jste mě obohatili víc.
Skvelé prekvapenie od Korn, čomu som už ani neveril, že sa im dakedy podarí. Skvelé veci ako Are You Ready To Live?, Pop a Pill, Fear Is A Place To Live, Let The Guilt Go alebo Never Around sú prosté úžasné a patria medzi najlepšie veci čo Korn zložili. Vďaka Korn :D
Ajajaj. Tak je tu máme zpátky s ústy plnými oldschool rétoriky. Někdo jim asi nabulíkoval, že když nahrají desku v garáži, bude to automaticky pecka a oni tomu nejspíš uvěřili a plně se s tím spokojili. Pokud ovšem nemáte dost nápadů, pak podmínky, ve kterých deska vznikne výsledek rozhodně nezachrání. Přitom to má v úvodu rozjezd jako hrom - dvojzápřah Oildale + Pop a Pill šlape na výbornou a melodické refrény v kombinaci s Davisovým hlasem (na rockové scéně jedním z nejlepších) jsou čistě trefeným bullseye. Jenže pak ten motor zakucká, ve Fear Is a Place To Live párkrát zaprská, aby v nesmyslech Move On a Lead The Parade chcípnul definitivně. Při opětovném pokusu tu mašinu nahodit to v ní ještě sem tam zabublá ve skladbách Let The Guilt Go a The Past, ale to už máte prázdnou nádrž a doufáte, že to chytne aspoň na výpary. Ty se však v závěru desky rozplynou nadobro a finální trojice záseků se svíjí v zoufalé křeči. Když připočtu fakt, že Munky se naprosto překonává v riffové impotenci a celá deska obsahuje přibližně 2 riffy 10x jinak... Producent je důležitá persóna, ale dobrou desku za vás nenapíše - to si měli kukuřičné děti uvědomit na prvním místě. KoRn nadále vrávorají na jedné noze nad propastí a tentokrát už je na nich skutečně znát únava. Padnou? Pokud budou dál čekat na záchranné lano zvenčí, pak patrně ano. Pokud pochopí, že jedinými lidmi schopnými jim opravdu zachránit kůži jsou jen a jen oni sami, pak se může stát doslova cokoliv. Remember Who You Are...
Experimenty typu SEE YOU.... a Untitled sa mi pačili viac (hlavne prve menované dielko je u mna velmi vysoko a dodnes nechapem kriticky pristup fanušíkov k tomuto albumu, no predsudky su velmi silna vec), ale tak i tento album sa da počuvat. Kebyze je bonusova "People Pleaser" na normalnom vydaní, tak dal o bod viac. Takto je to za...
U mě to samý album je skvělí.Sjíždím ho skoro furt :)rozhodně doporučuju podle mě skvělej návrat ke kořenům.
Hoci tento album väčšina tu prítomných preklína,mne sa páči,lebo po predošlých dvoch (pre mna) rozpačitých albumoch sa vrátila tá surovost a pekne emocionálny prejav Davisa.Moji top favoritu sú Oildale,Never Around,Are You Ready To Live?,Holding All These Lies...celé má vela pesničiek,čo ma bavia-jediné čo tomu chýba,je samozrejme Headová gitara,ale v rámci možností si myslím,že je to určite najlepší album po odchode Heada.
Bohužel mě noví Korn taky nenadchli. Zkoušel jsem to několikrát. Obrovské zklamání a to jsem je měl tak rád. Není tam žádná zapamatovatelná píseň, žádnej nářez.Kapela totálně bez energie. Obrovský zklamání. Škoda, snad příště.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.