MoRt8
3 / 10
Ajajaj. Tak je tu máme zpátky s ústy plnými oldschool rétoriky. Někdo jim asi nabulíkoval, že když nahrají desku v garáži, bude to automaticky pecka a oni tomu nejspíš uvěřili a plně se s tím spokojili. Pokud ovšem nemáte dost nápadů, pak podmínky, ve kterých deska vznikne výsledek rozhodně nezachrání. Přitom to má v úvodu rozjezd jako hrom - dvojzápřah Oildale + Pop a Pill šlape na výbornou a melodické refrény v kombinaci s Davisovým hlasem (na rockové scéně jedním z nejlepších) jsou čistě trefeným bullseye. Jenže pak ten motor zakucká, ve Fear Is a Place To Live párkrát zaprská, aby v nesmyslech Move On a Lead The Parade chcípnul definitivně. Při opětovném pokusu tu mašinu nahodit to v ní ještě sem tam zabublá ve skladbách Let The Guilt Go a The Past, ale to už máte prázdnou nádrž a doufáte, že to chytne aspoň na výpary. Ty se však v závěru desky rozplynou nadobro a finální trojice záseků se svíjí v zoufalé křeči. Když připočtu fakt, že Munky se naprosto překonává v riffové impotenci a celá deska obsahuje přibližně 2 riffy 10x jinak... Producent je důležitá persóna, ale dobrou desku za vás nenapíše - to si měli kukuřičné děti uvědomit na prvním místě. KoRn nadále vrávorají na jedné noze nad propastí a tentokrát už je na nich skutečně znát únava. Padnou? Pokud budou dál čekat na záchranné lano zvenčí, pak patrně ano. Pokud pochopí, že jedinými lidmi schopnými jim opravdu zachránit kůži jsou jen a jen oni sami, pak se může stát doslova cokoliv. Remember Who You Are...