THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Parkway Drive síce nepatria medzi mojich top favoritov, ale ich muziku si vždy rád vypočujem a tento album je lepší ako predošlý "Horizons", ktorý na mňa pôsobí oproti nadupanému (ale stále nie úplne bezchybnému) debutu "Killing With a Smile" tak trochu ako ohriata polievočka. Ale na tejto doske je zachytený určitý progres v rámci tejto kapely a ja to vítam. Ale že by šlo o žánrový míľnik sa mi nezdá. Prvé čo mi pri počúvaní udrelo do uší je naozaj hutný zvuk kopákov, ktoré parádne masírujú ušné bubienky narozdiel od iných nahrávok kde sa táto časť bicích nástrojov trocha stráca. Zvuk ako taký je celkovo parádička, ale trocha mi vadí že v mojích ušiach sa nad celou kolekciou vysoko vznášajú len tri skladby - "Alone", "Karma" a "Home Is For the Heartless" a zvyšok o nejaký ten kúsok zaostáva. Odhliadnuc od tohto faktu mi zostáva slušná nahrávka od zručných hudobníkov, ktorí sa predvedú ešte viac na nasledujúcej doske "Atlas".
-bez slovního hodnocení-
Trošku nedoceněná záležitost. Edit: Musím zvednout na 10, geniální deska, která mě nenudí ani po miliontým poslechu. Metalcore bez jediný chyby.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
presne za osem
Narazil jsem na to celkem nedavno a musim rict, ze me to docela chytlo. Libi se mne to a je pravda, jak se pise v recenzi, ze to je nejspis tim, jak si Parkway Drive umi vybrat to nejlepsi ze vsech moznych skatulek a zakomponovat to dohromady.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
No co uz povedat na tento zazrak od potomkov byvalych trestancov, ktorych sa s radostou zbavilo jeho velicenstvo Velkej Britanie niekedy v prvej polovici 19 storocia? Nasilnici, povalaci, opilci, vrahovia a zopar politickych stvancov ci utopickych revolucionarov bez nadeje na uspech, a samozrejme stetky a vrahyne , ti vsetci zacali novy zivot prave v australii … a dnes tu mame rachotilkov s originalnym nazvom PARKWAY DRIVE. Zopar melodickych a reznych gitarovych riffov ktore som uz asi 2411 krat pocul niekde inde a niekedy inokedy, riffov znacne podladenych a utopenych v jednej freqvencii s bassou a nie prilis profi nazvucenou bateriou bicich, do toho zasadeny agresivny a energicky avsak beznadejne priemerny a nudny vokal; mimochodom netrapte Audiofila touto nahravkou, trpi ! Na textovu stranku veci cas nemam, moznoze som prisiel o nejaku hlbsiu zivotnu pravdu , alebo nahlad do najhlbsieho podsvetia --- mne osobne je to f-celku-fuk, ide hlavne o originalnu muzyku a tu strpim aj devils all around us sucking our souls till last drop of humanity :-) Nastastie hlupost a neskusenost mladych hudobnikov nemozno len tak beztrestne vymenit za talent a know-how , ked tak snad na dalsom albume povedal by optimista, ja si vsak idem radsej pustit skvelych a originalnych krajanov ALCHEMIST so skvelym poslednym a samozrejme geniality sa dotykajucim albumom TRIPSIS :-)
-bez slovního hodnocení-
První dojem z desky byl kapku rozpačitý, ale postupem času jsem na desce nacházel kupu dobrých napadů či rovnou celých skladeb. Po mnoha posleších říkám, že Deep Blue je velice povedená žánrovka, která nakopává prdel suchým novinkám kapel As i lay... či momentálně bezkrevných Killswitch engage. Killing With A Smile již nejspíš nepřekonají, ale za novinku se rozhodně nemusí stydět. Prostě poctivá práce dokazující, že PD neumí přijít s vlažnějším materiálem. Což se u mnoha konkunčních kapel říci nedá. Nejlepší songy: Sleepwalker s povedeným klipem, Deliver Me, Alone.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.