Morbo
8 / 10
První dojem byl vcelku zoufalý, ale nakonec se album docela i vybarvilo.
Vývoj moc neřeším. V zásadě se zde tak nějak promíchávají různé polohy, se kterými IM přišli už na třech předchozích po-reunionových albech.
Dnes už můžu směle říct, že album se vydařilo velmi a dle mého názoru se řadí těsně nad minulou desku a hluboko pod "Brave New World" (což je v zásadě kompliment, všichni víme, že tuhle bravurní jízdu už IM nezopakují). A samozřejmě o 100 pater výše, než tragicky nevydařený taneček se smrtí. Zvukově zůstávají IM u svého v posledních letech zavedeného stylu velmi organického zvuku, kterému by stačilo jen trochu hallu, echa a domixovat diváky a posluchač by neměl problém uvěřit, že jde o živák. Sice to nemá takové koule, jako je u moderního sterilního zvuku zvykem, ale já tuto cestu Železné Panny velmi oceňuji. Kapel, co se snaží znít spíše organicky a živě, než vypiplaně a studiově už ubývá...
A písně? Problém alba rozhodně je jeho úvod. Intro se mně osobně líbí hodně, evokuje mi atmosféru alba "Seventh Son...", ale 4 a půl minuty na TAKTO triviální intříčko je dosti kruté vůči posluchači. Následné dvě "úderné" hitovky sice nijak zvlášť neuráží, ale nemají šanci nadchnout nikoho absolutně ničím. Možná tak naživo v přeplněné aréně.
"Mother Of Mercy" je výborně vystavěná skladba s na Maideny (v posledních letech) nezvykle skromnou délkou (což oceňuji), ovšem s velmi vypjatým refrénem, ve kterém se chudák Dickinson ve svém věku už poněkud dusí a to všechno kvůli melodii, která nestojí za nic. Škoda. Jinak skvělý kus. Následuje příjemně houpavá, ale poněkud prázdná píseň, kterou zachraňuje naprosto bravurní refrén. Alchymista je Maidenovská sázka na jistotu jako hrom, rutinní skladba z výrobní linky, ale překvapivě se vydařila na výbornou. Šlape, jak má, motivy obsahuje silné, refrén to celé završuje. Bylo to tu stokrát, je to tu zas a zas je to super. Bravo.
"Isle Of Avalon" je píseň s trochu nezvyklou atmosférou a mohla být super, kdyby nebyla tak nesmyslně natáhnutá. 9 minut je skutečně příliš na takto na nápady skromnou a spíše komorní píseň. Škoda.
Následující tři rozmáchlé skladby rozhodně představují vrchol alba. Vynikající, skvěle vystavěné kusy s melodickými motivy tak silnými, až člověk žasne vzhledem k tomu, že služebně takto staré kapely už přece zákonitě MUSÍ být skladatelsky vyčerpané. Ne tak IRON MAIDEN. Z těchto tří je asi největší peckou (a pro mě osobně naprostým vrcholem alba) píseň "The Talisman" poněkud překvapivě s Janickem Gersem jako hlavním skladatelem.
Závěrečná Harrisovská velkoskladba, která zákonitě měla představovat naprostý vrchol alba tak trochu dělí posluchače na dva tábory. Já jsem bohužel spíše v tom, jehož naděje nebyly naplněny. Píseň je vystavěná na pár triviálních popěvkových motivech v unylém odrhovačkovém tempu a stopáží dosti překračuje svůj potenciál. V obecném heavy metalovém měřítku solidní skladba, ovšem na to, že je z pera Harrise, je to velká slabota. Jeho bravurnímu kousku z minulého alba nemůže pohlédnout ani na kotníky.
Celkově dobré album. Vaty je málo a nenudí nijak extrémně. Silné momenty nemají problém mrazit po zádech. Že se Maideni opakují? Ano, opakují, ale kolik kapel na světě má své patnácté (!!!) studiové album završující 35 let aktivní kariéry TAKTO silné a důstojné svého jména? Já osobně před Britskou legendou smekám a uctivě tleskám.