OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
k pomyselnemu vrcholu z rokov 90tych chyba uz len kusok
návratová deska mi sedla, řeže to jak za starejch časů, nejlepší song- Road of no realease, edit leden 2015 - pravdu má Jeremy, zvyšuji hodnoceni o bod
-bez slovního hodnocení-
Že by se skutečně vracela forma z devadesátých let? Skladby A Voice in the Dark a Tanelorn by se směle mohly zařadit někde na album Somewhere Far Beyond, Road of no Release zase někam na Nightfall. Důležité ale je že strážci přicházejí i s něčím novým - svěže znějící Curse My Name a War of Thrones a především orchestrální pecky Sacred Worlds a Wheel of Time - to je potencionální cesta do budoucna.
Lepší než Twist In The Myth a o mnoho lepší než A Night At The Opera. Ale na klasická alba to nemá, a ani mít nemůže. Pořád se mi zdá, že poslední alba mých milovaných Strážců jsou přeplácané a pompézní. A doby Follow The Blind a Imaginations se už asi nikdy nevrátí. Možná kdyby se vrátil Thomen. I tak jde ale o solidní práci.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Lepšie ako predchádzajúci album, ale tvorbu z 90.-tych rokov už zrejme nikdy neprekonajú.
Parádní úvodní píseň, ale jinak mě album moc nebaví, popravdě ani nevím proč. Tak sem si někde sehnal bonusové traky v akustických verzích a ty se mi kupodivu líbí víc-tak sem původní odmazal a nahradil a tím se můj dojem zlepšil.
Tuhle kapelu jsem moc miloval ale od roku 98 kolo...
-bez slovního hodnocení-
Uz to neni ono, je to silene preorchestrovane a temer bez napadu. Tu atmosferu, jakou kdysi BG vytvareli klasickejma nastrojema, kytara, basa, buben, klavesy, se dnes snazi nahnat orchestrem a neni to proste ono...
-bez slovního hodnocení-
Po dlouhém a pečlivém poslechu mám konečně chuť tuhle placku hodnotit. Co říci.. Sacred worlds je prostě bomba, zdatně konkuruje skladbě Imaginations from the other side /pro mě nejlepší věc BG vůbec/, refrén je skutečně královský, za srdce chytí i poslední dvě skladby /voice in the dark a wheel of time/, které sice nejsou až tak bombastické, ale disponují přesně tím, co by BG měli mít. Následují slabší, ale stále posluchatelné skladby spadající do toho lepšího průměru /totiž road of no release a curse my name/, pak tři veskrze plytké a nic neříkající věci /war of the thrones, ride into obssesion, control the divine/, jedna příšerná nuda /tanelorn/ a jedna absolutně nechutná zhovadilost /valkyries, opravdu příšerná skladba/. Navíc mě štve ústup Hansiho hlasu, kde je ona pověstná ostrost a agrese? Výkřiky á-a, á-a album opravdu nezachraní. Ale jinak vcelku posluchatelná deska, za fantastický otvírák bodík navíc.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.