Girg
9 / 10
Mám rád tohle album a s tím, co napsal Stray, tentokrát souhlasim. S následujícím:
- Určitě je to vrchol staré éry BG. A v mých očích to je i lepší, než následující Somewhere.
- Když už se v tom jeden chce vrtat, není ale pravda, že by to bylo až tak absolutně bez chyby. Dokonce bych řek, že album jede naplno až od Lost…, do tý doby je tam dost zahřívaček. Songy typu „Goodbye My Friend“ bych si odpustil.
- Kontrast s Follow The Blind ve skutečnosti není až tak nezměrný, jak se z recenzí může zdát. Taková „Welcome To Dying“ není o moc (pokud vůbec je) lepší, než třeba Hall Of The King, tyhle písně mi v mnohém přijdou dost stejné. Potud k tomu, co je na minulym albu označováno za „vatu“.
- Vůbec nevidím důvod k občasnýmu zdvihání obočí (na rozdíl od redakčního názoru pod recenzí). Album sedí v roce 90 se vším všudy a stylově je na něm vše přesně tak, jak to má být. Určitě je možný vidět to tak, že „dneska se to dělá jinak“, no ale, uff!!!, takhle můžu zdvihat obočí fakticky nad vším, co je starší, než dekádu. Zdvihání očí z důvodu dobových vyhrávek (atd…) je dost prvoplánový.
- Píseň Lord Of The Ring se mi nikdy nelíbila, přinejmenším záchvaty jsem z ní nedostával, asi sem divnej. Na záda nepadam ani z instrumentálky Weird Dreams.
No přemýšlel jsem nad Karlem Heřmánkem, a vůbec nikam jsem se nedopřemýšlel. Jako každej ujíždíme na něčem, žejo, tak proč ne zrovna tohle. Taky mam vzpomínky na dětství, nutili mě hrát na housle (i bych napsal víc, ale byl by to ohavný off topic).