OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Musím po letech konstatovat, že Tales From The Twilight World se mi líbilo o kousek víc.... I tak výborné
Tohle je prostě paráda, základní kámen tvorby Strážců
Krása jásá, tohle cd jsme poslouchali se spolužákem na střední neustále... Time What Is Time, Journey Trough The Dark, Bard Song, vlastně každý song se mi zde líbí.
-bez slovního hodnocení-
jejich nejlepší CD spolu s předchozím
Vynikajuca fosna, stale este dostatocne agresivne a pritom tak melodicke... Time What Is Time pecka peciek... :-)
-bez slovního hodnocení-
Nostalgie, i když The Bard´s Song (In The Forest) už téměř nenávidím. Ve své době by to bylo na desinu, dnes přece jen trochu méně. Mimochodem, následující album mi přišlo ještě o něco lepší.
V zásadě ano. Tak Blindi tady určitě dál brousili styl a výsledkem je kouzelný album z časů, kdy jsem je měl opravdu rád. Myslím jen, že je to zlehka rozevlátý, možná je to tím broušení a hledáním, nevím, ale najdete tam jak festovný hoblovačky, tak košatější aranže a nebo zase popinu, a je to celý tak nějak naskládaný dohromady... no prostě někde pod tou radostí, kterou mi deska dodnes dává, je trochu pocit, jestli pejsek a kočička zase jednou nepekli dort. Jedna z míň konzistentních, ale slušných nahrávek.
-bez slovního hodnocení-
Druhé album s "velké čtverky".Opět skvělá práce ! :-).
Tady není moc co řešit, skutečně nejspíše nejlepší deska blindů. Hit střídá hit a ubírá tomu maximálně ultra-přeceňovaná In the forest, blindi později nahráli daleko lepší poloakustické věci. I tak imba.
Původně jsem chtěl dát "jen" 9 bodů, pak mě napadl i plný kotel (díky tomuto albu jsem Blindy objevil), takže zprůměrováno za 9,5 bodu. Oproti svému předchůdci je album mnohem lépe zaranžováno, je daleko variabilnější, obsahuje podle mě i lepší sóla (řekl bych, že i nejlepší v kariéře Blindů - slyš titulní věc) a z Hansiho se stává zpěvák, jak ho dnes již známe, a přesto jsem měl vždy o malý chlup radši Tales... Jestli se nepletu, tak i zde zahostoval Kai Hansen v sólu na The Quest For Tanelorn. Vynikající album s perfektním obalem! Nejlepší songy těžko hledat: asi Journey Through The Dark, The Quest For Tanelorn, obě bardí písně a samozřejmě titulní zářez. Edit 18.10.10: Přeci jen 9 bodů.
Titulní sklatpa je epesnost sama
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.