OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Úžasné album – nejen že zde není slabší skladba, ona je každá skladba na téhle desce geniální. Takhle neuvěřitelně kvalitní a vyrovnané album se jen tak neslyší. Imaginations je nejlepší album Blind Guardian a tím zřejmě už navždy zůstane. Jakoby si Strážci pro tuhle věc vyplýtvali všechnu múzu … Klenot metalové hudby.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Tento album bol, je a asi už aj navždy ostane absolútnym vrcholom tvorby tejto krefeldskej bandy bardov.
-bez slovního hodnocení-
Toto je nadcasove album naplnene skvelymi songami od zaciatku do konca. Ja osobne mam Nightfall este trosku radsej a to hlavne kvoli konceptu zalozenom na Tolkienovom Silmarillione. Hudobne je pre mna IFTOS vrchol tvorby BG, ktory zatial neprekonali a asi ani uz neprekonaju. Absolutne najlepsia vec, ktoru stvorili je The Script For My Requiem. Skladba s takym mnozstvom kvalitnych momentov sa len tak lahko neda najst.
-bez slovního hodnocení-
hm, tento album nikdy nepatril medzi môj top 3 blajndgardienov, je až príliš surový a temný a (pripravte si pľuvance a kamene) absentujú na ňom geniálne nápady, akých boli plné priehrštia na predošlom veľdiele a dvoch nasledujúcich klenotoch... ale super doska, to akože bez debaty...
-bez slovního hodnocení-
První poslech tohoto alba BG mi přivodil pořádný (příjemný) šok! Poslouchal jsem jej totiž přes funkci náhodný výběr a jako první song na mě vyšel I´m Alive. Po prvních tónech mi spadla brada až na podlahu a do původní polohy jsem ji nedostal po celou dobu poslechu. P.S. Vzhledem k tomu, že recenze si čtu až po mém vlastním zhodnocení alba, tak bych ještě dodatečně rád ocenil velice pěkně napsanou (imaginativní) recenzi. Perfektní album, které je nabušené nejen zvukově (ve Sparku byl tenkrát zvuk kritizován), výtvarně, ale především kvalitou skladeb. Kdybych měl najít nejlepší skladbu, neuspěl bych, a tak za "nejméné" poslouchatelnou považuji Born In Mourning Hall (samostaně bodovaná 9/10). Přesto je tento "plný kotel" trochu jiný než "plný kotel", který jsem dal Nightfall (tam dosáhli vrcholu a v mých uších dokonalosti).
předchozí dvě jsou lepší
-bez slovního hodnocení-
Tady není co řešit.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.