OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
K "Walls of Jericho" som sa tiež dostal až po "Keeper...1", čiže som ho s ním porovnával rovnako vtedy ako dnes... Vtedy sme z neho šaleli do bezvedomia, bolo to tak drsné (:-) ), ale postupne som sa k nemu vracal stále menej...Zvukovo sa mi zdá slabší ako následujúci album, ale je pravdou, že je na ňom zopár excelentných songov (teda pre mňa určite) ako Gorgar, How many tears, Ride the sky... Ale, na druhú stranu je pravdou aj to, že dnes ho už takmer vôbec nepočúvam, na rozdiel napr. od oboch Keeperov...
V době vzniku to pro mě bylo jak zjevení, ale s postupem času je pro mě Hansenův hlas stále méně poslouchatelný. Ale není to jen zpěvem. Písničky jsou příliš podobná jedna druhé. Stereotypní rytmus, občas nečitelné kytary. I těch 5 dávám spíš z nostalgie, než že bych ho tak skutečně cenil.
Není co řešit
-bez slovního hodnocení-
Maximum az pro KOTSK II, ale timhle jsem proste v 80tych zacinal...
Stále pamatuju okamžik v roce 92 kdy jsem "to" slyšel poprvé, ride the sky mě roztrhalo na cucky a roztrává i dnes, víc agrese ve speed metalu vymyslet nejde a právě tento styl je definován a vyčerpán tímto jedním skvostem ...
toto sa ani hodnotit neda, tak tam rovno jebnem desinu... :-)
-bez slovního hodnocení-
První moje metalové album- když někomu chcete vysvětlit co je to speed metal, tímhle začněte :-)
prostě špička kultovní album
Přiznám se, že u tohoto alba mám veliký problém s hodnocením (eskaluje od 9/10 do 10/10). Na jednu stranu jeho přínos z hlediska jeho dopadu na metalovou hudbu, jakož i kvalita obsažené hudby, z něj činí kult, na stranu druhou jsem jej slyšel až po Keeperech ... Jsou zde sice jisté nedokonalosti (mikroskopem by je ovšem pohledal), ale proč je tomu vytýkat (skřehotavý, málo srozumitelný zpěv, a slabší zvuk). Skupina už v té době za sebou měla EP Helloween (9,5/10) a co se jejich kytarové (i baskytarové práce - slyš Metal Invaders) práce týče, lze jen chrochtat blahem. Zajímavý je rukopis skladeb - Hansen (vyřvávací refrény a dlouhá v krátkém sledu se střídající sóla) vs. Weikath (složitější refrény a poněkud jinak koncipovaná sóla). Nejlepší skladby: Ride The Sky (legenda - na koncertech je to vždycky peklo), Phantoms Of Death (sólo), můj oblíbený Gorgar (cover nahráli např. Iron Savior) a How Many Tears (s nádherným smutným sólem). Ve výsledku 9 bodů (to jsem ale hodně přísný!).
-bez slovního hodnocení-
Sice to dnes poslouchám už jen v hospodě, ale nejde jinak než za 10. Intro a navazující Ride The Sky je fakt mazec:-)
Tady fakt nejde jinak...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.