OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
dost slušná deska, sice si na období 1996-2003 neprdne, ale baví mě.
-bez slovního hodnocení-
Jedinú vadu, ktorú na tomto albume vidím, že je zas príliš dlhý (minulý bol v tomto úplne optimálny)... Sú na ňom dobré nápady (aj keď nič extra originálne, no to som ani nečakal), má slušný zvuk... Už len vyhodiť zopár songov, ako napr.: "Spider", "Execution" či "Coming home"... Keby udržali nasadenie ako v úvode, to by bol iný pokrm...
-bez slovního hodnocení-
ak by bol tento album este viac dreveny, tak je z neho nabytok...:) tri dobre songy nezachrania takmer hodinovu sed... ach, kdeze su tie casy Knights Of The Cross a Excalibur......
U Grave Digger je to poslední dobou jednoduché - různé personální změny na postu kytaristy (kytaristů) se bohužel moc neprojevují na tvorbě samé. Nemám nic proti jejich textům - naopak, řekl bych, že jsou zajímavé (mám rád historii) a nemám ani nic proti návratu do skotských vysočin. Hudebně je to ale pořád to samé - jsou zde výjimky (vynikající Whom The Gods Love - ta se opravdu povedla a svou atmosférou by mi pasovala i na jejich eponymní album - a závěr alba Coming Home a When The Rain Turns To Blood). Za lepší průměr lze považovat Highland Farewell, Valley Of Tears. Ostatních pět písní (bez inter) je ale zcela zbytečných (zejména Execution). Přesto dávám o 0,5 bodu navíc oproti jeho předchůdci - za zmiňovanou Whom The Gods Love a slušná sóla.
Obyčajný album Grave Digger, rovnaký ako všetky predošlé kúsky. Nehľadám v ňom žiadny filozofický odkaz , presne ako napr. v albumoch Running Wild. Nech si pustím hociktorý , vždy je to klasický hevík . A to sa mi páči.
Přiznávám se otevřeně, že GD jsou obecně moji velcí oblíbenci, avšak novinka už ani mě za srdce moc nechytá, kromě pár skladeb. Před rokem a půl sem tu hájil tehdejšího Hangmana (podle mě nadprůměrný album), a hájím ho dodnes. Nicméně novinka se podle mě od předchůdce výrazně liší, úmyslem hrobníků byla evidentně návaznost na Tunes Of War, což mi úplně nevadí. Bohužel problém je, že se už ani já (fanoušek GD) nemám čeho chytit (riff, melodie, rytmus, refrén, sólo...). Pozitiva na abu jsou, úvodní Paid In Blood je průměrná píseň, Hammer Of The Scots má perfektní tempo a nasazuje laťku vysoko, následující Highland Farewell je hodně kvaitní, myslím že i na Tunes Of War by patřila mezi lepší sklatby (ovšem videoklip se skutečně nepovedl, není to zkrátka výrazná disciplína hrobníků), The Clans Will Rise Again však strhává album pomalu dolů (nejen kvůli tempu) a pak následuje dlouhé trápení až po Coming Home. Takže já to vidím na 3 velice dobré sklatby a 2 průměrné, což je ovšem málo.
solidní album který se dá poslouchat a nenudí. Co chtít víc.
ale tak občas se to dá... hangman byl trochu lepší, no
-bez slovního hodnocení-
Tohle je album, které si zaslouží přesně toho průměrnýho bůra. Žádná bomba - ale ani průser. A teď mě omluvte, jdu se vrátit k novým Accept.
Po dlouhé době zase skvělé album od hrobníků. Kvalitní jako Tunes Of War to sice není, ale je to důstojné pokračování (natočili už mnohem horší alba). Nejlepší skladby - Paid In Blood, Highland Farewell, Rebels, Whom The Gods Love Die Young, Coming Home.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.