OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vynikajuci comeback! PS: Pod 8 bodov davaju iba ti, ktori v case vydania prveho albumu este len srali do plienok (ked vobec)
-bez slovního hodnocení-
chrumkavy material
Kelly Shaefer 10/10
-bez slovního hodnocení-
Radost pocuvat :)
O krok zpět oproti elements, návrat k thrashové dravosti a rychlosti. Už to samo o sobě je bohužel pro mě minus. V podstatě chybějí výraznější melodie (to, co u thrashe vyžaduji), střední tempa, cokoli, co by skladby ozvláštnilo. Jen hráčské výkony jsou na vysoké úrovni
Element of the unquestionable time has landed
-bez slovního hodnocení-
Čekal jsem poněkud drzejší album. Jenže, i přesto...jedná se o ryzí etalon hudby, jak ji mám rád. Jinak naprostý souhlas s Morbem, přesně tak to vidím i já. Až na to, že v případě Pestilence budu příkřejší - je to naprostý, neupřímný žvást, nulová invence, hovno, hovno, hovno. Tuhle pitomost řadím ke stejným dryjákům, jako je poslední Therion...a to už je moc zle. Na každý pád jsem hodně zvědavý, jak pánové z Atheist pokročí - a to, že pokročit musí, je jasná věc. Co se týče comebacku Cynic > Atheist. Pestilence - eliminovat!! PS. půl bodu navíc za sympatickou "vinylovou" stopáž.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Podařené comebackové album, které se netají tím, že má za cíl uspokojit touhu po poslechu (cílová skupina poluchači) a tvorbě (cílová skupina sama kapela) muziky, jak zůstala zaznamenána a nezopakována na albu "Unquestionable Presence". Ale nelze to ATHEIST vyčítat. Je to přece jenom comeback a od prvního comebackového alba se předně čeká, že kapela dá jasně na srozumněnou, že je zpět v plné síle a že nevypadla z formy. Nemusí nezbytně svou muziku překopat a posunout ji o mílový skok dál, stačí když je z toho ctíti upřímné nadšení, když mají nové písně nápad a spád, když znějí současně a když to jako celek prostě funguje. CYNIC se povedlo nejen potvrdit formu, ale posunout se dál. Řadu skalních zklamali, ale to už jde ruku v ruce s posunem v tvorbě. PESTILENCE selhali zcela. Nula nápadů, nula upřímnosti a nadšení, nulový spád. Comeback vypočítaný a vynucený jako hrom. ATHEIST uspěli. Vydali album, které kapelu sice nikam neposílá (spíše vrací o jedno album zpět), ale je silné jako skála a je zkrátka radost ho poslouchat. A my všichni, co nedáme dopustit na muzikantskou rozmanitost monumentu "Elements", také nemůžeme být vyloženě zklamáni. Bylo přece jasné, že s tak dravým entusiasmem, s jakým se ATHEIST pustili do nového alba, nemůžou natočit tak veskrze "vyměklé" album jako je "Elements", nebo že dojde na nějaké (v rámci jejich tvorby) odvážné experimentování. Tady šlo o to splnit sen sám sobě a splnit ho fanouškům. A to se podařilo. ATHEIST posílám velké "tlesk tlesk" a jsem nesmírně zvědav, co přijde příště (jestli něco přijde). Protože to už bude třeba se někam posunout. Další ""Unquestionable Presence" už nebude upřímné a nebude akceptovatelné.
Dílo hodné mistrů.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.