OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Podle mě stačí pořádně poslouchat. Jak každý posluchač Radiohead ví, jejich hudba je vystavěna z drobných detailů, ke kterým je třeba se tak trochu prokousávat. Myslím si, že aktuální album je z tohoto hlediska celkem oříšek. A jak to už v případě (nejen) Radiohead bývá, časem se vše vyjeví a album uzraje. Nicméně já proti tomuhle albu nic nemám, poslech si užívám, jsem dojmut a nabuzen současně...
-bez slovního hodnocení-
Po cca 10-ti posleších se mi stále nechce věřit, že Radiohead vydali podobnou "nudu." Jistě, opakované poslechy nakonec odkryly i velice pěkné momenty a patrně nelze čekat, že by existovala kapela, jež by za tak dlouhou a obdivuhodnou kariéru nezavrávorala, přesto se v případě RADIOHEAD hledá výstižnější výraz než zklamání jen velmi nesnadno. Ruku do ohně bych dal snad jen za Little By Little a Codex + pár jednotlivých pasáží a to je setsakra slabota. V recenzi je poměrně výstižně poznamenáno, že na poli jakési experimentující elektroniky je celkem bohatý výběr zajímavějších počinů. A především Radiohead bych z experimentální elektroniky vůbec neobviňoval. Spíše je to partička, která experimentuje s elektronikou.
Strasne sklamanie...par dobrych skladieb...a pod par myslim vazne len jeden par :(((
Skladby sú natoľko navrstvené, že by album bolo treba počúvať aspoň "trikrát naraz", čo z albumu robí dosť ťažký oriešok. Radiohead stvorili nekonvenčnú, pre hudobných bádateľov určenú a do posledného detailu prepracovanú dosku... Na druhej strane však netreba mať pred menom MgA, aby ste sa k jej kráse pri opakovaných vypočutiach dostali. Najlepšie kúsky - Portishead načuchnutá "Little By Little", klipová "Lotus Flower" a na jednoduchom klavírovom motíve vystavaná "Codex".
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.