MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čekal jsem rámus a je to tam.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Po (pre mňa) nezaujímavom albume "The club" sa pri druhom pokuse o návrat Assassin rozhodli aj pre návrat v čase, no skončili kdesi v polovici cesty.. Album síce znie, ako nedokonalý nástupca "Interstellar experience", ale to asi nepoteší fandov dnešného thrash metalu... Ja síce patrím skôr k staromilcom, ale tiež ma nepotešilo, že materiál sa nesie v podstate len v zbesilých tempách, čo je skôr na škodu... Vyskytnú sa síce aj pomalšie (napr. úvod "Destroy the state"), no vždy sa to nakoniec zvrhne na zbesilosť... Ďalšou vecou je, už Martinom L. spomínaný, hlasový prejav Roberta - vážne tomu chýba tá agresia z minulosti... A čo ma vyslovene sklamalo, je posledný song "I like cola"... Keby v duchu tradicií skončil po 45-ich sekundách, vôbec by som nenamietal, ale postaviť vyše 4-minutový song na jednom dokola opakovanom nápade, to už je príliš.... Napriek všetkým výhradám je pre mňa "Breaking the silence" príťažlivejší ako posledný album Destruction a z času na čas si ho s chuťou vypočujem...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Správně, přísnost musí být! Co si to vlastně ti germánští hoši dovolujou, vydat na starší kolena tenhleten naprosto neprogresivní nátěr. Když to ale vezmu kolem a kolem, dvojce se s přehledem vyrovná. Debut, samozřejmě, je o pár světelných let lepší, ale kdo čekal něco jiného? 5,5 + 0,5 ani nevím proč.
Na staré albumy to nemá ani omylom už len kvôli vokálu. Kedysi bol správne jedovatý, teraz je to väčšinou futbalové hulákanie. Už na druhom albume fakt zbytočný comeback skupiny, ktorej prvé dva albumy dodnes hodnotím vysoko. Veľmi, veľmi prudký priemer.
Tak tentokrát jsem ani na druhý poslech nenašel nic co by mě zaujalo. Je mě líto ale shit!
-bez slovního hodnocení-
Tak, samozřejmě.
naopak. Mě to přijde, jako velmi vyvedené retro.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!