THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
"Omnivium" znamená rozhodně posun. První dvě skladby ještě navazují na ráz "Cosmogenesis", ale od třetí "Ocean Gateways" začíná znít nový směr, kterým se OBSCURA vydává. Písně jsou méně melodické a chytlavé, jsou rafinovanější, odvážnější a rozmanitější. Mají o něco temnější a tíživější atmosféru než "prostě hitové" "Cosmogenesis". Zrovna hned třetí "Ocean Gateways" je rozhodně "nejzlejší" skladbou alba a silně připomene hymnu "Where The Slime Live" od MORBID ANGEL. A třeba taková "Velocity" nastolí temně atmosferické vyznění ve stylu současných ULCERATE. Přibylo také čistých vokálů, nejčastěji zahalené rouškou efektů, ale čas od času i zcela obnažených jako například v refrénu "Celestial Spheres". A znějí výborně. OBSCURU to rozhodně posouvá dál. Za vrchol alba jde možná označit skoro-instrumentální "A Transcendental Serenade" vedle které zní výborná "Orbital Elements" z minulého alba jako nesmělá rozcvička. Mistrovský kus. Produkce se povedla na výbornou. Je velmi živá a organická, nic nezní uměle nebo sterilně. Zároveň je zvuk velmi plný a když je třeba, tak dostatečně průrazný. Nesporně také vyváženější, než u minulého "Cosmogenesis". Vypíchnout také musím naprosto překrásně zpracovaný booklet - minimálně u digipackové verze. Je znát, že chlapci si dali nesmírně záležet, aby album vypracovali ve všech směrech do naprostého maxima. Asi není co dodávat. Ze mě je tímto oddaný fanoušek OBSCURY - minimálně její studiové tvorby. Nechme se překvapit, zda zapracují i na své pódiové prezentaci, resp. na jejím zvukovém vyznění, což považuji za největší slabinu kapely. Jestli tohle nakonec nebude v mých očích album roku, tak jsem nesmírně zvědavý, co bude.
dokonala nahravka, kazdy song je iny a vynimocny, genialne momenty na vas striehnu za kazdym rohom... Omnivium mi pripomina bublajuci kotlik, v ktorom su nahadzani Death, Morbid Angel, Ulcerate, Necrophagist, Pestilence a jedna velka odporna nasrata sepia, ktora ma zalubu v existencialnej filozofii... :-)))
-bez slovního hodnocení-
Poslech od poslechu čím dál lepší.
Tak se nám Obscura přihlásila na vysokou a byla okamžitě přijata a zvolena předsedou třídy. Vítej, předsedo! Kromě jiného bych vypichol krásný obal.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.