OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Trivium jsou mladí a velice nadaní hudebníci, o tom není vůbec pochyb. Je to slyšet z každé jejich nahrávky. Nicméně mají problém s tím, že neví, co vlastně mají hrát. V prvních deskách vybírali to nej z metalcoru, na The Crusade vzdali hold Metallice (dalo by se říct, že šlo téměř o kopírku). Až na Shogun předvedli, že tam taky umí vložit něco svýho a přitom to dát dohromady s předchozíma stylama. Šlo už jenom o to, jestli si to udrží nebo ne. Neudrželi, protože se tady setkáváme s deskou, kde je slyšet, že chcou hrát nářez, zároveň se líbit masám, který poslouchají spíš rock než metal, a sem tam přihodit sólo ála Metallica nebo Iron Maiden. Dohromady to moc nefunguje a my, co je máme aspoň trochu rádi, musíme čekat na další, a doufejme že lepší, desku!
-bez slovního hodnocení-
Celkové prekvapenie od chlapcov, istý krok vzad, mnohými vítaní ako som mal tú česť vidieť na FB, ale ja nie som až taký nadšený. Na toľko piesní čo naskladali na dosku je len málo takých čo by zvýšili bodové hodnotenie. Ale šak svet sa nerúca nabudúce to bude zas lepšie.
Páči sa mi , že chlapci z Trivium neznejú na každom albume rovnako . Novinka mohol byť ich doteraz najlepší album , predpoklady na to mal . Lenže v kvalite skladieb sú , ako je v recenzii spomenuté , priepastné rozdiely . Skoro ani jedna z tzv. bonusových skladieb nie je rovnako dobrá ako skladby zo štandartnej edície albumu . A tu sa dostávame k druhému problému . Zo zostávajúcich skladieb je vyložene výborných tak 5-6 , čiže prinajlepšom materiál na jedno kvalitné polhodinové EP . Ale na takto očakávaný album je to sakra málo . Jednoznačne sklamanie , dúfam že sa skupina na dalšej nahrávke prikloní toho , čo jej sedí momentálne najviac - melodických polôh. Neskutočne im to šlape napríklad v skladbe "Of All These Yesterdays" alebo v titulnej "In Waves" . Niektoré čisto revané skladby prechádzajú jedným uchom dnu , druhým von aj pri opakovaných počutiach , nenachádzam v nich žiadne záchytné body , žiadne zapamätateľné momenty . Snád nabudúce , táto skupina má stále ešte šancu stať sa naozaj veľkou .
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.