OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Predošlé tri albumy zdvihli latku veľmi vysoko, a aj keď Haven na ne nedosiahol, stále je to výborný album.
Stale na vysokej urovni ale predchadzajuce dva zaseky su predsa len lepsie
Asi nejhitovější album DT, kapela sází jeden melodeathový hit za druhým, deska v podstatě nemá slabé místo. Právě díky velké melodičnosti mi sem nesedí Stanneho vokály, u vícero pasáží si představuji, jaké by to bylo, kdyby byly odzpívány čistě. Navíc zvuk taky není zrovna nadvakrát, předchozí i následující desky jsou na tom o dost líp. Na Projector ani Damage done to nemá, přesto ale bravurní deska, která je trochu neprávem opomíjená. edit 25.8.2014: Po poslechu remasteru z roku 2009 s dokonalým zvukem zvedám o bod. Parádní deska jen o chlup slabší než Projector nebo Damage Done. edit 1.9.2014: Zvedám na 9,5/10, nářez od začátku do konce plus vynikající bonusy z 2009 remasteru.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Po předchozím famózním albu Projector pro mě znamená Haven trochu ústup z pozic nebo spíše změnu pozice, protože DT tentokrát vsadili na kratší skladby o větším počtu. Opět jsou tu melodické vyhrávky za chropotu Mikaela Stanneho, který tentokrát čistý vokál nasadil snad jen jednou. Tentokrát tu ani nevystupuje žádný ženský pěvecký host. Mám prostě radši pomalejší a melodičtější tvář DT, a tím pádem i Projector, i když i zde jsou vynikající fláky, jako The Same, Emptier Still, Haven, Indifferent Suns nebo At Loss For Words.
-bez slovního hodnocení-
Svojho času som mal tento album oveľa radšej ako "Projector", no postupne som zistil, že sa mi rýchlo opočúval... Možno je to aj preto, že oproti nemu je chudobnejší o Stanneho čisté spevy, bo inak znie ako jeho dvojča, čiže stredné tempá, skvelé gitary, výborné melódie... Možno keby "Haven" vyšiel ako prvý z týchto dvoch, bol by pre mňa oveľa lepší... Takto je to (ako už niekto spomenul) krok vzad v tvorbe DT, čo je škoda...
Neškodná šedá hmota
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.