OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tadam tadam tadam tadam..........
Pořád to samé..začíná to dost nudit.
průměr od Cannibalů, dlěají pořád to samé, sice výborně, ale už je to přece jenom trochu nuda
Super voddechovka - na vyčištění mozku od starostí a duše od vzteku...Na CC je suverénně nejlepší "práce" kytar. Jejich metoda "gain doprava a kytary nahrát minimálně 7 tracků na sebe - každou" vede k opravdu nenapodobitelně zabijáckýmu zvuku, kterej mě fakt bere! :)
Kanibalove pokracuji ve sve pouti hnusem. Po fantastickem hitovem zarezu Bloodthirst prichazi malinke zvolneni v podobe Gore Obsessed, ktere drzi latku tvorby techto smtonosu stale velice vysoko. Paradni a vpravde zabijacky zvuk je uz u CC samozrejmosti, stejne jako skvela instrumentalni prace. I toto album obsahuje hned nekolik snadno zapamatovatelnych fosen. U me vedou Hatched To The Head, Pit Of Zombies a nadherny sypackovy rozjezd Sanded Faceless... Vymazlena prace - jak jsme od nich zvykli.
Super práce! Na Tomb of Mutilated nebo na The Bleeding to ale nemá!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.