PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
No ... po minulom albume , sklamanie...
Důvěrně známý mekot nemůže zklamat + trocha melodií a fofrometního fidlání. Tomu se říká péče o zákazníka! mršina ohlodána = spokojenost, ale příště chci víc
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Předchozí album bylo alespoň hudebně zajímavé. Tady se nám opět zrzavý kačer vrátil zpět do minulosti ( už poněkolikáté). Dřív mu to ale víc šlapalo. Mě prostě chybí Menza s Friedmanem.
Recka s tak nizkym hodnotenim moj posluch Th1rt3en dost oddialila a bola to jednoznacne chyba. Na albume je vsetko uplne inak ako sa nam tu snazi nahovorit recenzent. Th1rt3en je solidna praca, prijemne odsypa a je prirodzenym kompromisom medzi hitovostou a tvrdostou, zvuk je neutralny a nemozno mu nic vytknut, Mustainove solicka skvele, mna potesili odskusane postupy z Peace Sells... But Who's Buying? ci Rust in peace. Th1rt3en ma oslovil viac nez Risk, World needs, ci u mna neoblubeny a dost precenovany Countdown to extinction. Hold, niekto je tu chytry jak radio, ze Rudi ...
-bez slovního hodnocení-
Neni to špatné, ale po Engame je to kvalitativně přece jen dole.Jinak to snad ani být nemohlo jelikož minulá deska byla jedna z nejlepších v diskografii kapely. Ale přece jen i tady jsou silné momenty typické pro Megadeth. V otvíráku je to fascinující kytarová mezihra v polovině skladby, dále povedený singl Public enemy a závěrečná titulka,která je typickým příkladem stále ještě dobré formy Mustaina nepsat chytlavé skladby. Našlo by se pár dalších momentů, také ovšem i vycpávek. Přesto všechno když si člověk uvědomí, v jakých intervalech tahle "letitá kapela" vydává desky a žádná nebyla vyloženě špatná a k větší části jejich diskografie se rád člověk vrací, tak to něco musí znamenat.
1. Sudden Death - úvod vo svižnom tempe, pokračovateľ predošlého Endgame. škoda že je len premixovaný a nie nahraný nanovo. neprekvapí, ale viac menej podarený úvod. 2. Public Enemy No. 1 - dobrý song, bez výhrad 3. Whose Life (Is It Anyways?) - punkovica, má to gule 4. We The People - trochu bezvýznamný song. štandard 5. Guns, Drugs And Money - pre mňa ozaj dobrý song. zaujímavý riff.cítiť inšpiráciu z obdobia CoE. 6. Never Dead - pecka, mrazivý začiatok ako z albumov od King Diamond 7. New World Order - dátum vzniku nezaprie, avšak dobrý song 8. Fast Lane - polovica songu úplná nuda. niečo zaujímavé sa začína diať až od 2:53 9. Black Swan - pôvodná verzia bola lepšia, ale hitovica (dodnes nepochopím prečo nevyšla na United Abominations namiesto hroznej verzie A Tout Le Monde) 10. Wrecker - priemerný song, 11. Millenium Of The Blind - nemusel tu byť vôbec 12. Deadly Nightshade - zbytočnosť 13. 13 - vrchol albumu, asi jediný song, ktorý znesie porovnanie so staršou tvorbou medzi rokmi 1990 až 1999 plusy - výborný zvuk, Dave Ellefson, songy: 13, Guns, Drugs and Money, Never Dead, Public Enemy No. 1 mínusy - niektoré songy spadajú len do priemerného štandardu, znovu nahrané staré songy navodzujú dojem, len aby už bola splnená zmluva s Roadrunner, Shawn Drover, obal
na pomery MEGADETH bohuzial iba priemer, nic svetoborne alebo dychberuce sa tu nedeje... oproti Endgame sa ubralo na rychlosti a solovych onaniach, ale pridane melodie prilis nepresvedcili... na povazenie je, ze cest albumu zachranuju zrecyklovane archivne kusy... ale chvalabohu, ze Dave tu stale je a chrli na nas album za albumom...
Po přečtení reakcí a hodnocení tohoto alba na Metalopolisu, jsem se trochu lekl. Byl jsem zřejmě posledním fanouškem Megadeth, který třináctku ještě neslyšel. Proto jsem trochu s obavami, teprve před týdnem, strčil CD do přehrávače. Po prvním poslechu alba jsem byl nadšený a příjemně překvapený. Album rozhdoně znělo líp, než jaké byly reakce. Ten večer jsem si album pustil ještě třikrát a po každém poslechu jsem se jen ujistil, že tohle album je prostě skvělé! A myslím si to i teď, po x tém poslechu. Nechápu, opravdu nechápu ty negativní kritiky. To album má sílu, každá píseň je skvělá ne-li přímo vynikající, album má skvělou atmosféru. Připomíná mi náladu na Countdown říznutou Endgamem. Album není tak rychlé jako předchůdce, ale to absolutně není ke škodě. Těžko vyzdvihovat nějakou skladbu. Jen bych zmínil dvě: We The People a Fast Lane. Neříkám, že jsou nejlepší (nebo jo?), ale jsou každopádně zvláštní a něčím zajímavé. Rozhodně musím vyzdvihnout skvělý zvuk, který album nakopává ještě o něco výš. Jestli Megadeth Endgamem zažehli oheň, tak teď do něho nalili řádnou dávku benzinu. Megadeth rules!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.