Jozef Šmarja
10 / 10
Jsem v příjemném šoku, že po sérii slabších alb přišli Iced Earth s něčím, co je nejen nadprůměrné, ale co se dokáže vyrovnat tomu nejlepšímu, co kdy nahráli (rozuměj Something Wicked ... či Dark Saga). A to včetně zpěvu! Stu Block má v hrdle jak Barlowův mocný hlas, kterým Matt vládl naposledy na albu Something Wicked..., tak Ripperovu sirénu (možná ještě intenzivnější).
Téměř všechny songy jsou vynikající a představují vše, proč jsem měl Iced Earth dřív tak rád - melodický, rifující a těžkotonážní heavymetal, který dokáže vychrlit kýble emocí. A nad tím vším Hlas, který posluchače vymáchá v trýznivých bažinách beznaděje a pak s ním brutálně mrští pod kola rozjeté parní lokomotivy.
Schaffer by prý tímto albem rád uskutečnil comeback. A i když Iced Earth hrát nepřestali ani se do kapely nikdo nevrací, přesto se jim ten "comeback" podařil na výbornou. Iced Earth se vrátili na heavymetalovou špic.
Nejlepší skladby:
Dystopia (jasný hit Iced Earth), Boiling Point a Days of Rage (nekompromisní pecky mezi oči ala Disciples of the Lie, Violate nebo Vengeance Is Mine), Anguish of Youth a Anthem (vynikající balady, které si v ničem nezadají s takovými majstrštyky jako Melancholy, Watching Over Me, Blessed Are You), V, Dark City (geniální nástup, refrén i závěrečná instrumentální část), Tragedy and Triumph (pro Iced Earth trochu netradiční skladba i závěr alba).
Po prvním poslechu bych tomu dal tak 4-5 bodů, po 10 posleších tak 7. Ale tak nějak to poslouchám denně už jakou dobu a ne a ne přestat, spíš naopak - s každým dalším poslechem to roste, takže ...