INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Skyforger byl výborný, ale bohužel stalo se co jsem čekal, podle stejné, snad jen ještě více přístupnější šablony se jede dál a už to nefunguje tak dobře...
Ve Finsku patrně rčení "Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš!" neznají, nebo o něm Amorphis asi nikdy neslyšeli. A pokud ano, zhruba posledních 10 let jim ho už někdo měl připomenout, jinak ten svůj "pytel s čajem" budou stále zalévat a zalévat, ačkoli on už prostě nemá a nemůže mít žádné aroma. Alespoň ne pro ty, co ho už ochutnali na začátku a tolik jim šmakoval.
Jelikož mám rád snad hlavně první tři alba a s vydáním Tuonely mě to přestalo bavit a od té doby sem slyšel jen něco málo. Tak musím napsat, že mě novinka baví. Prostě sem tuto kapelu cca 10 let ignoroval a až letos opět začal poslouchat. Předešlá alba s novým zpěvákem jsou asi lepší(dle recenzí) a sand se k nim také pořádně časem dostanu. Beginning je melodické, zpěvné a mě nenudí. Jistě si radši poslechnu Karelian... Tales... či Elegy, ale toto se také fajn poslouchá.
Na jednu nôtu dokolečka dokola
uff
-bez slovního hodnocení-
To co zvukovo nadchlo pri Eclipse a pesnickarsky vyvrcholilo na Skyforger zacina pomaly nudit. Amorphis sa stavaju sablonovitou kapelou s presne predvidatelnymi momentami. Treba vsak dodat, ze stale hraju prvu ligu, a to najma vynikajucemu Joutsenovi a live vystupeniam. Btw: z melodii noveho albumu si po par pocutiach nepamatam skoro nic...to je asi zle pre melodicku kapelu.
pravdepodobne ich najslabší album.
Kde su casi Tuonela...
Technicky lepšie ako minulé album , ale jeho sviežosť a nasadenie novinka nedosahuje.
-bez slovního hodnocení-
Kvalit vynikajícího alba Skyforger novinka nedosahuje, ale zachovává si vysoký standard a všechny skladby jsou hodně nadprůměrné. Tentokrát na to také šli Amorphis trochu jinak, více nenápadně a posluchači to příliš neusnadňují. Přesto se vyplatí věnovat tomuto albu svůj čas.
Vidim to jinak. Spíše slyšim to jinak. Spíše působí to na mě jinak. Takhle deska mě hladí od začátku do konce. Hladí mě všude. Sice mě neudělá, ale hodně moc potěší.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.