THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jak říká tomimmortal. Pořád stále stejní ( a stejně nudní) Amon Amarth. Prostě další naprosto průměrné album těchto veleúspěšných Švédů. Úspěch jim hrozně přeju, ale v životě bych si jejich CD nekoupil a na jejich koncert bych nešel ani zadarmo. Profesionální nuda.
-bez slovního hodnocení-
produkt, nic viac... kym taki Cannibal Corpse piluju svoj styl do este vacsej dokonalosti kazdym album, Amon Amarth spia na vavrinoch, usmievaju sa a uprimne sa cuduju, ze im ten ich kolovratkovy death metal stale niekto zerie...
-bez slovního hodnocení-
Surtur Rising není tak hitové jako minule, ale slušné to pořád je.
Zase o tom samém a pořád dokola.
no to je des...čo s tým? 3body...lepsie ako arakain...
-bez slovního hodnocení-
som fanusik styroch a menej akordov v pesnickach...
Po predoslom hitovom albume je tu kvalitativny pad. Hoci opat sa textovo pojednava o tych istych valhalách a odinoch, riffy sme uz tiez milionkrat poculi, zvuk (najma bicich) je tentokrat trochu viac umely, melodie v ramci par tonov pripominaju skor Kabat ako Manowar, tak minule to skratka viac fungovalo. Citatelia Sparku, navstevnici velkeho festivalu vo Vizoviciach a fanusikovia styroch a menej akordov v pesnickach nech prirataju aj raz tolko bodov.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
nudny priemer, nic viac
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.