OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Na tuhle příšernost jsem už naštěstí zapomněl, nejhorší deska Rage v historii, absolutně zbytečné album, mlátit vydavatele i členy skupiny, že se tohle odvážili pustit ven!
v poho
ked budem chciet pocut rage tak po tomto albume urcite nesiahnem ;)
Ďalšie ´veľké zviera´ ktoré sa postupom času stáva viac a viac nudnou záležitosťou.
veľa vaty! predosly albac bol urcite lepsi. Vramci tvorby Rage urcite slabsi album. Ale pruser to urcite nieje!
Trochu zklamání. Pro mě jsou Rage dobří vždy ob jedno album:-) Speak of the dead výborné, Carved in stone nic moc, poté Strings to a web skvělé (hlavně díky Empty Hollow) a ted zas nic moc.
tak a konecne po 10-12 vypocutiach mozem hodnotit. A ja to skratim....za 8. Rage proste nevedia natocit slaby album.
-bez slovního hodnocení-
Rage zle album asi urobit nevedia... priblizne to iste co Carved in Stone, cize dobre ale chybaju mi nejake "vykricniky" ako boli na Strigs...
Od doby, kdy je Smolski v kapele, zní Rage pořád stejně. S tím se člověk mohl už za ta léta smířit, případně se na kapelu dávno vykašlat. Takže to je jenom o tom, jestli se v jasně daných a neměnných šablonách urodí lepší či horší melodie, rif nebo sólo. Musím říct, že čím víc alb Rage se Smolskim vydávají, tím víc si představuju, jak super by bylo, kdyby na postu kytaristy byl opět Manni Schmidt... No nic, abych se vrátil k aktuální desce - ve Smolskiho éře je to určitě ta lepší deska, je syrovější a skladby jsou výrazné. Problém je, že jsou všechny skladby zbytečně natahované (stačilo by brutálně pokrátit nudná sóla a nahustit to do 3-4 minut - víc ty písně bohužel neunesou). No, a další problém je, že už mě ta zmíněná Smolskiho šablona prostě unavuje a místama otravuje. Přesto Peavy příjemně překvapil se zcela novým hlasovým rejstříkem. V kontextu současné powermetalové tvorby je to nadprůměrné album. V kontextu tvorby Rage jako takové se to zdaleka nevyrovná jejich deskám z devadesátých let. Nejlepší skladby: Forever Dead, Serial Killer, Death Romantic, Black And White
Neni to vůbec špatný a líbí se mě poměrně tvrdý základ. Ještě jsem si nevytvořil závěr ale za slabou tuhle fošnu nepovažuji ani náhodou!
místy dobrý a místy zase nic moc
Nápaditostí skladeb možná nejslabší deska Rage.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.