OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Někdy to zní opravdu neohrabaně, nicméně materiál je tradičně kvalitní.
S Blazem to jde od alba The Man Who Would Not Die pomalu kvalitativně dolu. Tohle prostě už není zdaleka tak dobré. Na albu vyčnívá jedna parádní věc - One More Step
v prvom rade, Blejzika mam prevelice rad, ale tymto pocinom mi vela radosti nenarobil... predosle dva albumy boli fenomenalne, zivo si spominam, ako ma pri prvom pocuti Promise and Terror rozmazal po obyvacke... po vyhadzani kvalitnych muzikantov z kapely a prichode no name typkov pozhananych z roznych kutov youtube na nas Blaze vytasil nahravku, ktora znie ako uponahlane a nedotiahnute demo... hudobne aj textovo pokles o dve-tri triedy, mizerna az ziadna produkcia, no hroza des... zopar vkusnych napadov sa urcite najde, ale kym ostatnych dvoch dosiek som sa nevedel nabazit, do pocuvania novinky sa musim vyslovene nutit... originalku si sice poslusne zakupim, ale na policke bude iba zbierat prach, kym sa mi v prehravaci budu tocit TMWWND a PaT...
Neviem preco ale na Blazeho som mal vzdy slabost. Kto vie ten vie! Super skladby Black Country, titulna vec, Dimebag, Fighter alebo Difficult. Cele album sa velmi pohodovo pocuva preto za 8,5
-bez slovního hodnocení-
Blaze je frajer!!!!! Opat trefa!
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Skutočne dnes už len málokto produkuje tak pocitivé metalove remeslo ako Mr. Bayley a spol., vysoká bodová známka je v tomto prípade samozrejmosťou.
Dost mi vadí zvuk, zejména škopky zní občas vážně buransky, navíc je tu oproti předchozím dvěma deskám dokonce i pár nudných písniček. Na druhou stranu ovšem opět několik bezva šlupek, tak nevím:o). Blaze mám rád, dáme nadprůměrno.
všetko mu to žeriem aj s navijakom....Blaze je kráľ súčasného heavy metalu.
Musím sa priznať, že po prvom vypočutí som si povedal...je to divné, je to slabé...má to divný zvuk, divnú produkciu...ALE....dnes sa musím Blazeovi ospravedlniť za to, že som spočiatku označoval tento skvost ako sklamanie roka...naozaj nie...One More Step, Dimebag - zimomriavky a ďalších 8 skvelých songov...+absolútne skvelý koncert v KE....a absolútna úprimnosť z každej jednej noty....všetko mu to žeriem...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.