OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
prve albumy vyborne ale toto naozaj straca trochu dych ale stale pocuvatelne
-bez slovního hodnocení-
Divná věc s toudle kapelou. Šíleně utahaný, unylý, rozvleklý a vypelichaný melodie bez jiskry a celkově úplně nanic. Viděl jsem před Rage a strašně se mi to nelíbilo. Tohle jsem si poslechl dvakrát a odložil k ledu. A protože jsem neměl co do auta včera, tak jsem si to pustil znovu a pak ještě jednou – a ty máš pravdu, Walrame!!! Zato já ji nemám, ono se tam opravdu něco najde a vůbec toho není málo. Jsem překvapenej.
-bez slovního hodnocení-
nieje to síce Waves of Visual Decay, ale aj tak podarený album
-bez slovního hodnocení-
Vynikající album. COMMUNIC jsem pozla s albem Payment Of Existence kterým mě dostali. Ale když jsem slyšel tohle album zjistil jsem že je to opravdu kvalitní kapela. Stímhle albem se posunuli ještě o dvě třídy navrch a myslím že vtomhle stylu to není vůbec jednoduchý
-bez slovního hodnocení-
Za devět a basta. Communic poslouchám od první desky a každý album je jiný, takže říct že debut je nejlepší a tohle nejhorší je prostě blbost
Kapelu sleduju už od debutu, mám od nich vše, tak jsem si říkal, že tuto (už starší) novinku nebudu potřebovat, jenže mě to dost chytlo, rozhodně si nemyslím, že je to jejich nejslabší album jako pánové pode mnou, pro mě dost a hodně dobrý. Jen bez bonusové In Union We Stand bych se obešel.
Pamatuju si jak vyšlo první album Conspiracy in Mind a byl sem zcela nadšený. Bylo to nové a neomšelé se spoustou výborných rifů. To byla paráda. Bohužel s každou další deskou tato kapela ztrácí dech. Ne že by to byla zlá hudba, ale pro mne se vše podstatné událo již na prvním albu a zbytek je jen obdoba toho co už bylo dávno řečeno. Nehledě na to, že mi poslední deska přišla tak strašně otravná, že už ji ani nevlastním. Aktuální album je slušná práce a vydařená deska, ale v diskografii Communic nejhorší. Kdybych dal první desce 10 bodů tak aktuální dám....
na svieze napady asi najchudobnejsie album Communic... cele je to take mdle a nevyrazne, posledne dve dosky ma zaujali ovela viac... a tie spevakove vysky v bonusovej skladbe, to je iny fail... ale mam ich rad, tak budem zhovievavy...:)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.