LEECH - Sapperlot
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Anathemu zrovna nemusim a nesledujem, ale tento album mi sadol... velice podarene...
Já vím, že umřu, ale přesto děkuji za krásné upozornění:) Konečně, konečně mi to sedlo a je to tam.
-bez slovního hodnocení-
Toto je album, ktorého obohranie nehrozí. Kus poctivej a srdcom zahranej muziky.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Nádherné album, ze začátku si mě muselo trošku získávat, Untouchable II. je přece jen trošku bubble gum, nícméně bubble gum v podání Anathemy... nakonec je to vždycky okouzlující, magické, snové ... Lost Child ... čas ukáže, ručička hodnocení se možná posune o jeden stupínek dolů či nahoru, dál ni krok!
-bez slovního hodnocení-
pohoda, klidek a Anathema.
Po prvním poslechu jsem si říkal něco o nezdravé přiteplenosti - i když o hloupé desce nebyla řeč..... ....nakonec se to stalo neposlouchanějším albem za poslední tři měsíce a nevypadá , že bych jen tak brzy tuhle desku vytáhl z cd přehrávače..
Musím moje oblíbence trochu pokárat opravdu jsem se snažil pořádně naposlouchat, byl to sice příjemný poslech ale nic mě nenutí poslochnout si to zase znova. Prostě to v čem Anathema vždycky vynikala, tak to tam není.
-bez slovního hodnocení-
...tak neviem odstupom casu po asi 10 vypocutiach si myslim ze sa vobec nejedna o az tak super album...WHBWH bolo urcite lepsie a nenudilo!
-bez slovního hodnocení-
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.