OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vynikajúci moderný metalový nárez. Whitechapel je jedna z mála kapiel zo žánru deathcore, ktoré som si fakt obľúbil a tento album je v ich žánri absolútna špička. Veľmi sa mi páči použitie klavíra v dvoch skladbách, čo bol jeden z nových prvkov v ich tvorbe, rovnako ako väčšie zastúpenie melódií a pekných gitarových sól. Vypichol by som skvelé skladby ako otvárak Make It Bleed, Hate Creation, I, Dementia, Faces, Devoid a nakoniec pre mňa najväčší masaker Section 8 so smrtiacim breakdownom na konci. Skvelý zvuk a inštrumentácia je samozrejmosťou. "Whitechapel" je tým pádom spolu s doskou "This Is Exile" pre mňa vrcholom v tvorbe týchto chlapcov z Tennessee.
Whitechapel je proste a jednoduše nářez. V dobrém i zlém. Nejsem znalec žánru,ani starších alb kapely,takže nemůžu posoudit,jak moc se kapela vyvíjí,nebo zda stagnuje ,ale zdá se mi,že takhke by více méně měl vypadat přímočarý deathcore (technické kapely jako Veil of Maya teď nechávám stranou). Jemné vlivy Meshuggah,drtivá práce třech kytar,brutální řev,breakdowny Pro mě je tohle album dobre, jednolité,drží pohromadě,žádný song nevyčnívá,ani tam neslyším žádnou otravnou vatu a tak to má podle mě být. Velice solidní věc i pro nefanouška žánru. PS: Whitechapel se doopravdy překonali až na posledním albu The Valley (2019), kdy svůj žánr obohatili zajímavou melodikou, která není překvapivě ani trochu kyčovita a kapele nesmírně sedne. Bozeman je i výborný melodický zpěvák. Tam bych šel klidně až na 9/10
učebnica ako hrať deathcore
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Prvních pět kousků výborně..ten zbytek si ani nevybavím. A New Era of Corruption bylo vyváženější...Whitechapel, to už dávno není deathcore, už žádné breakdowny..ty jsou nahrazeny vyhrávkami a každým albem je cítit metalovější a vyspělejsí přístup!
-bez slovního hodnocení-
Na Whitechapel slabota, sklamanie od jedneho z leadrov zanru. Podobne ako Annotations Of An Autopsy, dalsia istota sa ruti do vod, kde uz mi nema co ponuknut. Stale sa najdu zaujimave momenty, Bozemanov growl je stale luxusny, ale co na tom ked mi skratka cely material pride v porovnani so Somatic Defilement alebo This Is Exile ako vtieravy utok na nove publikum (penazenky). Chapem, ze nejde hrat stale to iste, ale takto nie. Aj ta 7 je viac za zasluhy, Whitechapel to vzdy vedeli podstatne lepsie ako predviedli na novom albume.
Tak toto se jim vážně povedlo!
Whitechapel trochu jinak a zase více než slušně!
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.