OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Muzika opat skvela ( Kamelot su skratka srdcovka), ale bod strhavam za Tommyho, ktory je, ako uz vsade bolo spomenute, Khan II. a prave to je ten problem. Dufam, ze na buducom albume bude uz viac sam sebou.
Ja som mal tiež určité obavy, čo sa týka zmeny za mikrofónom, ale konečný výsledok ma veľmi príjemne prekvapil.
Nejdřív odstup, ale pak to nějak rozkvetlo -:) Bravo, už jsem nad nima lámal hůl.
Neviem opisat to kuzlo ktore ma stale pritahuje k tejto kapele uz ...vyse 12 rokov ale jedna vec je ista ze ziadny ich album ma nikdy nesklamal a to iste plati aj samozrejme o Silverthorne.
Tak toto je presne ukazkovy priklad albumu, od ktoreho nikto velke zazraky neocakava a potom je kazdy prijemne prekvapeny. Samozrejme na velky trojlistok Karma, Epica, The Black Halo sa to nechyta ani nahodou, ale pocuvanie je to nesmierne kvalitne. Hned uvodny song Sacrimony (Angel of Afterlife) je neskutocna pecka. Cele je to omnoho uvolnenejsie ako posledne dve dosky. Kamelot uz na poslednom turne dokazali, ze sa da fungovat aj bez Khana a ze ich hudba ma silu aj s inym spevakom (bozsky Fabio:). A komu by nebodaj za chudaciskom Khanom bolo smutno, nech si vypocuje bonusovy disk na tour edition verzii Poetry for the Poisoned (Live from Wacken) - to je teda riadny humus, co sa kvality spevu tyka.
Kamelot si dlho udrzuju svoj standard a Silverthorn je toho dokazom. Novy spevak zapadol uplne v pohode takze absencia Khana nieje citelna. Po hudobnej stranke je to stary znamy melodicky Kamelot so vsetkym ako ho poznam. Silverthorn mi reze viac ako Poetry for the poisoned ale kvalit Opery nedosahuje........
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Novej zpěvák nenudí, dokonale nahrazuje místo po Khanovi. Kromě přebrání jeho role přidává i svůj vlastní osobitej projev. Albu nechybí orchestrální velkolepost, podmanivý refrény a důraz na hlubší prožitek.
-bez slovního hodnocení-
Pre mňa veľmi príjemné prekvapenie, bál som sa tej výmeny speváka a už som nad nimi lámal palicu, lebo predsalen Roy je Roy. Ale Tommy prekvapil, hudobne sa mi páči návrat k tým najlepším časom. Len tak ďalej.
Celkom dobrý album, ale ak nepočítam prvé tri, tak je to ich najlabší album. Napriek tomu je to v rámci žánru stále špička.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.