OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Velmi divné album. V podstate sa niet čoho chytiť. Nahrávka je prakticky bez nápadov. Svetlou výnimkou je výborná skladba Storm The Sorrow, ktorá akoby ani nepochádzala z tohto albumu. Asi najslabší počin tejto inak velmi sympatickej kapely.
S odstupem času spíše slabší album, mezi vynikajícímí Design Your Universe a Quantum Enigma. Působí na mě takovým "chcíplým" dojmem. Unylý zvuk, několik nepříliš zajímavých písní. Sem tam nějaký divný moment. Následující Quantum Enigma je mnohem lepší.
-bez slovního hodnocení-
fakt...cingot zlaťáku...
-bez slovního hodnocení-
Přátelé, upřimně říkám, že Epicu mám skutečně moc rád, ale tentokrát budu přísný. Neřekl bych, že Epica moc stagnuje, řek bych že se vyvíjí, ale spíš takovým jednoduchým ne moc oslnivým způsobem. Kdejaká symfo-metalová skupina dnes neskutečně rychle měkne, ovšem Epica, to je opačný příklad, mám pocit, že někdy až moc tlačí na pilu, ...prostě aby se neřeklo. i když ono by to tak nevadilo, kdyby to mělo aspoň záživnej obsah, ale kdeže. je to jen taková Simončina krasojízda, dlážděná těžkými kytarami a mrazivým symfoňákem a tohle všechno je zdánlivě "progresivně" naházeno a uvařeno dohromady v jednom hrnci, když to člověk nakonec ochutná, řekne si: "Jo, je to Epica" ale oproti předchozím deskám to už žádnou přidanou hodnotu moc nemá. takže to vidím na průměrných 5.
Souhlasím s YOGIm. Překombinované a s málo originálními nápady. DYU je podle mne mnohem kvalitnější.
Nemají své jméno jen tak pro nic za nic.
já jsem spokojen
Predosle album som hodnotil celkom vysoko,co bolo najma v dosledku vyrazneho kvalitativneho posunu oproti predoslej tvorbe,hoci dnes uz by som mu az take vysoke hodnotenie nedal. Stojim si vsak za tym ,ze Epica patri skor k tym lepsim kapelam v danom zanri a urcite je lepsia ako Therion a Rhapsody. Pokial ide o Requiem for the indifferent, tak po produkcnej stranke to je album naozaj paradne prepracovane, avsak nie som si isty, ci aj po skladatelskej. Niekomu bude urcite sympaticka snaha nezniet uplne mainstreamovo, tak ako je tu u NW and WT, ale ja mam praveze pocit, ze tato snaha o akusi umeleckost prejavu je prilis hrana rovnako ako snaha o tvrdsie vyznenie. Kapela je jednoznacne najsilnejsia skor v tych hitovejsich momentoch (Storm the sorrow). Dalsim negativom je i nulovy posun oproti minulemu albumu. Epica vlastne neprinasa absolutne nic nove co uz by sme od nej nepoculi. Myslim, ze kapela teraz tak trochu premrhala svoj potencial.
Epica se pohybuje v "metalovém" ranku, kde se momentálně zlaťáky kutálejí celkem slušně... V porovnání financí s obecně stylově (cca) podobnými Within Temtation a Nightwish je na tom asi "nejhůře". Avšak impotence kvality několika posledních nových desek u WT a Nightwish je značná (smysluplnost je zde jen co do naplnění významu rčení "Kuj železo,...") a tam má právě se svou novinkou Requiem For The Indifferent Epica navrch. Bohužel se domnívám, že v tomto stylu už ale asi bylo řečeno téměř vše.
-bez slovního hodnocení-
Myslím, že velice kvalitní metalová melodická muzika. Která se hned neoposlouchá.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.