THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Asi ich najlepší.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Dost sterilní, ale Nailed to the wheel je fajn a titulka hodně dobrá.. takový slušný průměr.
nejlepší album na světě sammetovci jsou prostě metaloví geniusové
I podruhé za 7...
-bez slovního hodnocení-
Toto sa počúva samo... naj EDGAY :-)
Album Mandrake je jeden z najväčších skvostov power/speed metalu. Darmo, Tobi to skrátka vie tak, ako len málokto. Výborný spevák a fantastický skladateľ aj tu vysypal z rukáva kopec geniálnych skladieb. Edguy už dávno prekonali svoje vzory Helloween a občas nechávajú za sebou aj konkurenčných Gamma Ray. Toto album by u Kaiovej party patrilo k trom najlepším a Andy, Weiki a spol. takéto úžasné dielo ešte nenatočili a ani nenatočia. Skvelým ťahom je použitie kláves vo väčšej forme ako je to u Edguy zvykom a hlavne sa Tobimu podarilo na toto album dostať neopakovateľnú atmosféru. Najviac jej dostala fantastická skladba Tears Of A Mandrake, ktorá je nesporne jednou z najlepších aké kedy Edguy stvorili. Dosť mi to pripomína Avantasiu, ale ani tam nepočujem takto strhujúcu a úchvatným refrénom presiaknutú skladbu. Srdcovka ako hrom. Nasleduje najspeedovejšia vec Golden Down s nenormálnym sólom a agresívnymi gitarami, ktoré najviac vyniknú v skladbe Nailed To the Wheel. Jednoducho bomba, niečo na spôsob Final Sacrifice. Krásna je aj akustická balada Wash Away The Poison. Balady idú Tobimu neskutočne dobre a tak ľahko sa neopočúvajú. Hitové sú aj Fallen Angels, Painting On The Wall (moderná vec s vtieravým refrénom), Save Us Now a Devil and The Savant (skvelé klávesy a nosná melódia). Veľmi prepracovaná je aj desaťminútová Pharao. Plný počet bodov je priam povinnosťou. Veľmi rád sa vraciam k tomuto albumu.
Pro mě je zatím nejlepší Theater Of Salvation ale i tenhle disk vůbec není špatnej, za:
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.