THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Slušný film. V žánru i osvěžující (navíc "zombie" velkofilm se jen tak nevidí). K tématu kniha vs film - film musí být jiný, pokud by to neměl být mnohadílný seriál a každý díl by se odehrával jinde s jinými lidmi. Bylo by to zajímavé, ale rozhodně ne aplikovatelné na formát filmu. A co se týče pohybu samotných nakažených, tak to rozhodně není v žádném rozporu "so zvykom žánru." A přijde mi dětinské, že recenzent jen díky tomu filmu strhává body. Vybavuju si hned několik filmů, kde se zombie / nakažení / říkejmejimjakchceme - princip je podobný: nakazí se něčím, nejlépe kousnutím od již nakaženého (nebo "umře"), sám se stává nakaženým a snaží se nakazit další, případně se živými živí :-) - pohybují rychleji než šouravým mátožným krokem a dokonce i běhají: Dead set, Dawn of the dead, Resident evil, I am legend, 28 days (weeks) later, Dead snow, Zombieland, REC ... V některých těch filmech se nakažení chovají mimo "zvyk žánru" nejen pohybem. "Zombie" žánr je tak různorodý, že je opravdu nesmysl žehrat nad tím, jestliže se třeba některá zombie rozhoupe k rychlejší chůzi a poruší tím jakási imaginární pravidla žánru! Takže zaprvé: tento "zvyk žánru", o kterém recenzent píše, je spíše jen "zvyk Romerových zombie filmů", nikoli žánru samotného. A zadruhé: i kdyby se ve všech ostatních filmech nakažení loudali jak děti pro výprask a bylo to tudíž proti zvyklostem žánru, přesto to samotné není důvod k odsouzení filmu. Navíc i sám Romero v novější tvorbě tento svůj zvyk porušil, když upgradoval své zombie o inteligenci. (Hodnocení se vztahuje na film.)
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
B. Pitt se tentokrát vrhnul na postapo-zombie film a udělal dobře. V roli je přesvědčivej v podstatě jako vždycky, krom toho se jedná o oblíbenou tématiku, která se jen tak neokouká. Dokonce dostaneme naservírovaných několik výborných scén, z nichž nejlepší je přelízání obranné zdi. Ta jednoznačně vede a je to, myslím, vrchol celý filmu. Jako jo, dávám palec nahoru...
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.