IOTUNN - Kinship
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
S tímto albumom som sa zoznámil nejaké štyri roky dozadu, ale mňa to dokáže stále nadchnúť. Neviem čím to, ale Stormwitch majú v sebe akési zvláštne kúzlo. Každopádne sympatická kapela, ktorá vie zložiť vynikajúce skladby. Je to nablýskaný pokovený album s prímesou hard rocku, pomerne jednoduché skladby ale neuveriteľne chytlavé. Dynamika a tvrdosť bicích a gitár sa prelína s čarovnou atmosférou a hitovými melódiami. A gitarové sóla sú ozdobou každej skladby. Najlepšie kusy sú Man Of Miracle (silné zbory, parádne sólo a dobré tempo), Devil´s Bride (skočná folková zábava), Dance With The Witches (najrýchlejšia vec ktorá pripomenie HammerFall), Knights Of Light, pochodová Johanka z Arcu, Nothing More či rýchlejšia Proud And Honest. Iba posledné tri skladby mi pred rokmi nejak nesadli, ale ktovie ako by som sa na ne díval teraz.
-bez slovního hodnocení-
Je fakt, že Stormwitch nejsou tak docela mojí krevní skupinou. Je taky fakt, že k nim přesto mám nostalgický a sentimentální vztah. Každopádně je to nejromantičtější metalová kapela a nějakým zvláštním způsobem jsou mi prostě milí. K recenzi těžko co dodat, je tam všechno. Deska je úspěšným comebackem, je asi taková, jaká má být, víc se čekat nedalo, i trochu míň by furt bylo dobře. S jedinou tezí z recenze bych polemizoval: Shogun je snad nedoceněná deska, chcete-li, ale Stormwitch nejsou Coroner a nejsou Mekong Delta a nejsou Voivod a Anacrusis a nejsou ani jinou experimentální, progresivní (či jak to ještě nazvat) kapelou. Formátem jejich tvorby je prosté písničkářství, a tady tisíckrát platí, že méně je více. A Shogun je sice stále písničkářská placka, ale byla tu snaha posunout album jako celek k formátu, který Stormwitch nesvědčí. Já tu desku moc rád nemám (byť jsou na ní věci, které jsou pěkné). Jenže tahle recenze se netýká Shoguna, ale DwtW. A nezbývá mi než opět (a jako obvykle) obdivovat přesnost, s jakou do ní Darkmoor dostal všechno, co tam patří, ale i přesnost v bodování. Protože jako slušné desce jí těžko lze dát míň než solidních 7, ale s přihlédnutím k tomu, co mu občas jinde v žánru předkládají (ale kdysi předkládali i pod touto firmou), člověk také těžko dá více.
Vedle tohoto alba znám jen Beauty Of the Beast. Tohle album (Dance) bych označil jen za průměrné album s několika výbornými songy - určitě Johanka z Arku (absolutní jednička!), The Devil´s Bride (jako bych tu ale slyšel Running Wild) a My World, a proto za ně 0,5 bodu navíc.
nemohu jinak.. sice mi trvalo, nez jsem tomuto albu prisel na chut, ale jsem rad, ze tomu tak je
Stormwitch miluju...tenhle tanec se mi hodně líbí :O))
Není to špatné,ale mohlo to být lepší.
První deska co jsem od nich kdy slyšel,a ani žádná předchozí se mi tak nelíbí jako tahle.
Velice dobré album
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.
Ze zatuchlé jeskyně vylezla trojice neotesaných Švédů a jala se kázat okrajový, primitivními instinkty řízený OSDM. Individua oděná v zástěrách z kůže ulovených zvířat třímají v pazourách prvotní nástroje a promlouvají k nám nechutným vepřovým jazykem.