OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
počkáme ešte na tretie album...
pre mna osobne velke prekvapenie, maloktora doska z rocnika 2013 ma bavila tak, ako prave The Nexus... akekolvek uvahy o kalkule, diskofilnosti a vtieravosti v tomto pripade nie su namieste, lebo nahravka ma to, co chyba 95% melodickych kapiel sucasnosti - kvalitne melodie... kazdy jeden refren je vystavny... plusom je aj to, ze je to jeden z mala albumov s growlingom, ktory si s usmevom rady vypocuju aj frajerky nemetalistky... :-)) zasluzene plny pocet...
Pokiaľ si odmyslíme metalovú zložku, ktorá tam skutočne niekedy pôsobí ako "päsť na oko", zostane nám vcelku príjemný, ničím neurážajúci pop. Niektoré melódie sú naozaj veľmi vydarené. Keby takáto hudba bola v ponuke niektorých rádiových staníc, tak si sem tam tú vreštibúdku úplne v kľude zapnem.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
A je tady recenze na The Nexus. Nestává se mi abych na nějakém albu byl ,,závislý´´. I když najde se pár takových ( ...And Justice For All... především, Bonded By Blood, Season In The Abyss,). A už vůbec ne u takového druhu hudby, který provozují Amaranthe. Ti jsou taky jedinou skupinou tohoto stylu, kterou poslouchám. Kvalitní pop electronic disco metal. Poslouchám ho pravidelně od jeho vydání a stále mě neomrzelo. Je to laciné, kýčovité a strašně je na tom vidět, že jde o výplod hudebního vydavatelství. Jindy bych od podobných projektů dal ruce pryč, ale šlehy jako Afterlife, The Nexus, nebo pro mě překvapivě diskoška Electroheart jsou parádní skladby na vyblbnutí a pořádné zapaření. Nehledejme v tom žádné velké umění, jde prostě o podařený hudební produkt,kapela ani ne. Nemám s tím problém ( přiznávám,jsem metalista jako poleno, kterému ale nevadí disco a pop). A navíc Elize je fakt kočka a ještě navíc umí zpívat.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.