IOTUNN - Kinship
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
vyborny album ako vsetky co vydali
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Vystihol si to celkom presne, tak už pridám len hodnotenie. Hádam by som iba dodal, že nasledujúca fošňa ma baví ešte o chlp viac. Možno je to však dané skôr tým, že som ju počul ako prvú.
Deska Expanding Senses je typickým příkladem nahrávky, u které se nevyplatí odvrhnutí po prvním poslechu. Při něm jsem poněkud kroutil hlavou, celé se mi to zdálo překombinované, bez valných nápadů, zvukově utopené. Po čtvrtém, pátém poslechu už jsem si za podobné soudy dával přes nos - tohle je totiž jedna z vůbec nejlepších nahrávek roku 2002 - stylově nijak neomezená, technicky zcela brilantní, bez nadsázky progresívní a přitom nesmírně intenzívní. Osciluje od melodického deathu přes intenzívní thrashing a la Slayer, hypermoderní strojový thrashing a la Meshuggah (ukázkově je to slyšet třeba na konci poslední "Submission", kde riffy jako by Haakemu a spol. z nástrojů vypadly) až po starý dobrý hardcore, kam se nejvíce blíží jinak velmi osobitý vokál Andrease Sydowa, aby ve druhé "Solitary Confinement" řádně zbrutálněl a dostal se někam do brutal death metalových dimenzí. Kytarové nájezdy a sekanice mají přes intenzitu a rychlost až strojový řád, deska je mnohovrstevnatá, prostoupená až na několikátý poslech vnímatelnými elektronickými šumy. Je kompaktní a srší jak hudebními, tak i aranžérskými nápady. Takže, milovníci, hypermoderního intenzívního severského metalu, tohle je jízda přesně pro vás.
úžasná hudba
The rachot. Svedsky Demonic?
Super album. Následující "Layers Of Lies" je ale ještě lepší...
Hodně dobré. Brutální, melodické, hutný zvuk - paráda! Darkane, ačkoli jsou zástupci jedné moderní metalové vlny, mají svou vlastní jasně identifikovatelnou tvář.
jedno z nejlepších moderních thrashových desek. i když layers of lies mi přijde ještě o něco lepší. tyhle maníky spolu s the haunted považuju za nejlepší neothrash skupiny vůbec.
Innocence gone parádní song...dlouho jsem si zvykal na "divný" vokál, ale zvykl sem si...
Jedno z nejlepších alb neo-thrashové scény, jak se teď módně říká
Me to vzalo nejvice ze vsech 3.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.
Ze zatuchlé jeskyně vylezla trojice neotesaných Švédů a jala se kázat okrajový, primitivními instinkty řízený OSDM. Individua oděná v zástěrách z kůže ulovených zvířat třímají v pazourách prvotní nástroje a promlouvají k nám nechutným vepřovým jazykem.