OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po troch veľmi dobrých albumoch (obzvlášť "We Are the Others" je paráda) je "The Human Contradiction" zošup dole. Fathertime to vlastne vystihol dobre, že je to mdlé a bez výrazného nápadu; slabý otvárak aj zatvárak, Sing to Me je nevýrazná nuda a Stardust mi príde trochu moc precukrená hlavne v speve. Zostávajúcich päť pesničiek je už OK, ale na to, že Delain na predošlých platniach mali tých dobrých pesničiek oveľa viac, je to veľmi málo. Na nasledovníkovi "Moonbathers" sa im našťastie podarilo vrátiť do formy. 6.11.2015 teda presne pred piatimi rokmi hrali Delain v Bratislave spolu s The Gentle Storm a Amberian Dawn, a z ich koncertu som bol jemne sklamaný, pretože u mňa Anneke van Giersbergen ich so svojim ansámblom strčila hravo do vrecka. Holt, s jej charizmou to vlastne ani nebolo vôbec ťažké :) Ale aj tak to bol príjemný večer. P.S.: pozerám fathertime že svoje hodnotenie si sem vložil presne v deň toho koncertu, nešiel si tam náhodou tiež? :)
co ja viem, po hitmi nabitych predchodcoch mi toto pripada take mdle bez vyrazneho napadu
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Líbí, tahle kapela se mi zamlová více a více.
Delain jsou jedna z mála kapel, kterou bych strašně moc chtěl mít rád, ale nemůžu. Vypadaj strašně sympaticky, mají vlastní ksicht, nejsou jen miliontá kopírka Nightwish nebo Within Temptation a mají několik hodně dobrých songů, které si rád poslechnu. Kdyby celá jejich tvroba byla jako písně April Rain, We are the others nebo Electricity, byl bych věrným fanouškem. Jenže zbytek jejich repertoáru tvoří písně plné schématickýh postupů jak podle příručky, zrecyklovaných riffů a průměrných, nechytlavých refrénů (což je u tohoto typu hudby dost problém). Tohle album je úplně stejné jak předchozí. Dvě až tři vynikající hitovky, zbytek nudná výplň, aby se neřeklo a dalo se to vydat jako album.
-bez slovního hodnocení-
Nedosahuje to kvalit předchozího alba, ale i tak si v žánru drží dobrou pozici a v porovnání s kapelou jeho bratra a jejich aktuálního alba Hydra, se mi tohle album poslouchá lépe.
-bez slovního hodnocení-
Určite v rámci female fronted metalu ide definitívne o jednu z tých lepších kapiel.
Vzhľadom k perfektnému vystúpeniu v Antwerpách pred WT pridám ešte 0.5 boda
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.