OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
U Sabaton je to jako na houpačce. Po jejich vrcholu Carolus Rex přichází slabé album Heroes. Co naplat, obálka parádní, zvuk loupe tapety ze zdí, ale to se od Sabaton očekává. Kde je ale nějak koření, ptám se? Sabaton vydali půlhodinovou a poměrně nudnou ( na jejich poměry) desku, která je tak možná na dva, tři poslechy. Dalo se očekávat, že po fantastickém Carolus Rex se kapela trochu potřebuje nadechnout, ale že to bude až taková rutina jsem nečekal (ale Far From The Fame je hodně dobrá). To ale nic nemění na tom, že na koncertě to bude parádní palba ( i když na MOR jedu kvůli čtvrtečním Anthrax a Dream Theater). Tak snad příště. P.S. Možná by Sabaton neuškodila menší pauza na dobití baterek. Takhle je to pouze mašina na peníze.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Klasický Sabaton, který si razí svou cestu jako tank už od první desky a neuhne ani o píď. Je tu tak naprosto všechno, co se od nich čeká (tentokrát s několika výraznými hitovkami navíc).
Tady není moc o čem, nuda, nuda, nuda.A to mě od Sabaton jednoduché desky,jako Coat of Arms, bavily vždycky víc, něž ty rozmáchlé,podle mě neumějí moc vyprávět. Na Heroes ta jednoduchost sice je, ale postrádá jakýkoliv drive, vetší množství nápadů, nebo alespoň jeden titulní hit na kterém by se mělo stavět. Možná Resist and Bite. nevím jak se tímhle zavděčí skalním fans. Nejhorší deska kapely, naleštěný a dobře zahraný nic.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.