THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Po "My guardian anger" som už očakával hocičo, ale čo je na tomto albume ma miestami prekvapilo... Vec, ktorá vôbec nie je na jedno počutie... Drsné pasáže , ktoré sa objavili už na predošlom diele, poriadne premiešané s rôznorodými časťami od ambientu cez dark wave a industriál až kamsi k jazzovým saxofónovým partom.... Spolu s Demimonde a estóncami Forgotten Sunrise (ktorých mi hlavne songy spievané hosťujúcou Indiou Czajkowskou najviac pripomínajú), pre mňa asi najprekvapujúcejšia forma metalu, ktorá čerpá zo všetkých možných odnoží..... Len ma mrzí ten zvuk, pretože tým celok mierne utrpel, takže len:
Snaha o pestrosť sa cení, ale v tomto prípade to nejak nedrží pokope, ešte aj zvuk je dosť na hovno. My guardian anger bol výborný, toto je nepodarený experiment.
Velmi zajímave, hudba která vás nutí se nad ní zamyslet, nedokázal jsem to vypnout a naprosto mě pohltila atmosféra tohoto alba
-bez slovního hodnocení-
docela se dá. nic moc presvedcivy vykon vokalu v tom triphopu a BM/DM rytmicke peklo vcelku bez melodií..ale jako profi, no
Masakrrrrr!!!
-bez slovního hodnocení-
To je skoro na deset.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Avantgardni BOMBA!!! Pro toho, kdo ma rad netradicni veci, smele do toho.
Když jsem toto album zposlechl před nějakými 2 lety poprvé, napadla mě jediná myšlenka: Nejlepší věc, co jsem kdy slyšel. Teď už to asi neplatí, ale to už jinde jsme - je to jiná vesnice! Takže zpět k Occultě. Předchozí My Guardian Anger je pro změnu, a to i dnes, nejlepší blackmetalová nahrávka, se kterou jsem měl tu čest zaobcovati si dosytosti. Neuvěřitelně přitažlivé hudební nápady! The Mother And The Enemy je pak PECKOU mezi oči! Když člověk poslouchá poprvé, nestačí se divit jak geniálně deska působí a jak nezkostnatěle osciluje mezi kvantem hudebních stylů vizí. Co dodat? Skvělé riffy, skvělá rytmika atd atd. Slabiny jednodiše neexistují! Asi do smrti mi jako nejvražednější kytarový motiv všech dob bude v hlavě znít jedna pasáž z Missa Solemnis. (A všepohřbívající závěr Davidian z debutových Machine Head) Polsko zas a znova dokazuje, že v Evropě rozhodně nehraje druhé housle!
Tahle hudba, to je avantgardní maskr na eNtou. Neuvěřitelné, jak moc se kapela změnila od vydání poslední, taktéž výtečné, "My Guardian Anger". Od moderního a progresivního pojetí blackmetalu až kamsi do končin technického deathmetalu prokládaného temnou industriální atmosférou. Mějte se na pozoru a vězte, nikoliv že bude líp, ale že "this is the first day of our last days..."
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.