THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Opět potvrdili, že na poli atmo-deatho patří k těm nejlepším...výborné songy plné nápaditých pasáží...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
polovica strhujuca, druha polovica balast. preco???
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Ano, je to nejslabší post-comebackovka řeků, ale je to průser? Ani náhodou. Septicflesh totiž na novince nejsou pompézní, kýčovití a plní patosu nechtěně při pokusu o něco jiného. Pořád je to do posledního puntíku naplněná aktuální vize a pořád to v ranku hledá konkurenci jen těžko. Kritizují se jednodušší riffy, ale právě ty jsou nejlepším prostředkem k dosažení oné požadované úderné pompy. Samozřejmě, že se to kvůli tomu nezačne někomu, koho to prostě nebaví, líbit. Titan ale trochu nezaslouženě dostává na frak kvůli většímu či menšímu nepochopení nebo nevůli si připustit, že kapele tentokrát jednoduše šlo o něco jiného a to něco jiného jim pořád skvěle funguje...
Nepomôžem si, Titan ma jednoducho baví a slabšia gitarová zložka neprekáža, pretože je umne vykompenzovaná kvalitnými symfonickými prímesami, ktorých je podľa mňa tak akurát. Drísty redakcie si v tomto prípade nevšímam a užívam si špičku v žánri, ktorá pre mňa obsahuje dosť pamätných momentov, aby som sa k nej vždy rád vrátil.
Ja som plne spokojný a nenachádzam chybu, nenápadnejšia gitarová paľba mi nevadí, všetko sa podriaďuje bombastickému orchestrálnemu teátru, kompozície sú sofistikované, pri prvom posluchu nikdy neviete ako sa skladby budú vyvíjať ďalej, takže žiadne klišé a akom sa tu trúsia reči. Mne sa kupodivu všetkých 10 skladieb rýchlo zarylo pod kožu. Growl je na výbornú, vyznením sa blíži 90´s keď bol Spiros v najlepšej hlasovej forme, páči sa mi dokonca aj ozvučenie, ktoré je prirodzenejšie a menej plastykové ako na the Great mass, hlavne bicie znejú skvele. Plne chápem rockových fanúšikov, ktorých irituje nadbytok orchestru, na klasické metalové orchestrálne klišé plne postačí jeden KORG či YAMAHA, navolenie zvukového banku ORCHESTRAL a ide sa hrať na temno (počnúc Dusk and Her Embrace, Enthrone Darkness Triumphant a končiac nekonečným húfom symfonického metalového undergroundu, ktorý predstavuje asi tých „pravých“ adeptov na oslavné ódy ). P.S. To prirovnanie k Nightwish od "elitného" výsadkového redaktora si zaslúži medailu chrobáka truhlíka, ozdravný pobyt v Bohnicích a hrdzavou šroubou do ucha...
HNOJ
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Z posledných albumov SF je tento určite najslabší, ale zas na druhej strane si udržuje úžasnú atmosféru a kombinácia orchestra s extrémnejším metalom znie stále dobre.
Hodnocení redakce mě dost překvapilo. Jako dobře, je to slabší než předchozí dvě alba, ale pořád naprosto skvělá muzika a v žánru naprostá špička. Nabubřelé? Možná...ale "nic" tedy rozhodně ne. Výborné symfo-death metalové album.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.