ORANSSI PAZUZU - Muuntautuja
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Celkom dobry zaciatok
Plně se ztotožňuji s tím druhým pohledem. Pro mě až příliš "prehistorické".
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Já se na tento dlouhohrající debut dívám terminologií velice pěkně zpracované recenze očima zásadového člověka třetího tisíciletí, neboť jsem se k tomuto albu (pohříchu) dostal až nyní. Přesto nejsem natolik zásadový, abych si čas od času ony růžové brýle nenasadil. Album sice dýchá dřevností, ale pokusy o čas od času melodický (nebo falešný ženský) zpěv v A Bolt of Blazing Gold nebo Through Ebony Archways či Shadow Duet se mi líbí stejně jako akustické vyhrávky či melodické vyhrávky alá Iron Maiden. Přiznám se, že tam neslyším Anderse Fridéna, ale spíše Mikaela Stanneho. Nejlepší song: samozřejmě A Bolt of Blazing Gold.
Prísľub vecí budúcich.
"Skydancer" mi nikdy neprirástol k srdcu ako iné tituly DT... Dokoca som pod dojmom z debutu najskôr nejavil ani extra záujem vypočuť si "The gallery", tak som sa viac zaujímali o tituly kapiel ako Dissection, At The Gates, Ablaze My Sorow či Decameron... Debut DT som potom dlho nepočúval, neskôr (ako aj dnes) už len občas z nostalgie, ale nepatrí k častým návštevníkom playera...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
První krůček k vrcholu, který přišel až za 6 let. Každým albem rostli a rostli.
Tady to opravdu nejde jinak, naprosta klassssika ... \m/
-bez slovního hodnocení-
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Podzimní nápor zajímavých doom/death metalových nahrávek pokračuje. Tohle je jako návrat do undergroundu devadesátých let. Zastřený, špinavý zvuk. Kráska a zvíře. Hřbitovní atmosféra za bezměsíčné noci.
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.