NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hudba je uplne v poriadku, nie je to bezna moderna djent rozsekana nuda ale su tam tie klasicke Endless vyhravky a harmonie. Je to ine, menej pristupne, ale stale je to Endless. Zvuk ma vzdy na zaciatku zarazi svojou divnostou, ale vlastne tam pocut vsetko a viem si na neho zvyknut. Ale je pravda ze mi dost dlho trvalo (=niekolko rokov) kym som tomuto albumu venoval viac nez len 20-30 sekund. Akurat ten spev... neviem ci to je iba zvukom alebo aj niecim inym, ale nie je to uplne to co som od Libora zo starych albumov zvyknuty. Perihelion, Vital #1 a vlastne aj Among The Trees mam stale radsej, ale k Universe sa asi budem vracat castejsie nez k Perfect Message a Refuse to Shine
Me prijde jako nejvetsi problem desky zpev. Myslim ze Libor Bartusek v minulosti mel lepsi chvilky. Zvuk mi nejprijde tak strasny, ted se delaji mnohem horsi veci. Urcite je to tezke zahrat, ale vysledek je takovy preplacany.
Skoda toho mizerneho zvuku. Naj. skladba: Drive
Souhlas s reckou - bez zachytnych bodu a ten Liboruv zpev to bohuzel taha dolu uplne.
Djent s hnusným zvukem? V roce 2014? Pánové zaspali dobu.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.