NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Predosle albumy som nepocul, tak ci to bolo lepsie alebo horsie predtym neviem, ale tento album sa im vydaril, a ten novy spevak sa mi tam hodi. Ako som spomenul u Cain's Offering, aj tu by to mohlo byt kratsie. Naj. skladba: Genetic Process
Je to take mdle, az na Fearless.
no velka slava to teda nie je... nudny americky radoby arena emo power metal bez pridanej hodnoty...
Lepčí zábava, než hnedle vedle Kainova ofina. Dá se poslechnout.
-bez slovního hodnocení-
lahky nadpriemer s dobrou produkciou
První dvě fošny jsou parádní powermetalová jízda, kde jsem nikdy nepostřehl nějakou "unylost" L. Kinga, Immortal je sice povedená, ale přesto jenom kopie Iced Earth, Matta Barlowa můžu kdykoliv, ale raději v těch IE a novinka po několikerém poslechu nuda, která prošumí ušima a ... nic. Takovéto nahrávky nazývám "konzumní" metal, pač jsou vydané jenom proto, aby se "něco" vydalo... Z dvanácti skladeb, které album obsahuje, určitě není žádná, kterou bych mohl postrádat... snad vyjma Hope springs eternal, což je více než málo. Když už solidní power metal ze severu, tak to raději The Storyteller nebo Saint Deamon...
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.