THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Po produkcnej stranke super, image na nemecke publikum zrejme zabera, ale ja uz asi tejto kolotocarine nepridem na chut. Este skusim dat sancu niecomu zo starsej tvorby, mozno to neni taka blbost ako tento album. Naj. skladba: Dead Until Dark
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
7 + 0,5 bodů za povedené covery
fakt mi je tychto chalanov luto... sami sa zavreli v tesnej skatulke a budu musiet doblba tocit ten svoj sedlacky hoblovak pre agro davy... a pritom maju podstatne na viac (vid bonusovy disk s coververziami, ten proste nema chybu, spickova robota - bohuzial, v zrovnani s metalovymi klasikami vyznieva ich nova tvorba este ubohejsie)... a ked pocujem to "haleluja", zlieza mi sklovina zo zubov, brrr...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Army of the night, Armata Strigoi a Let there be night jsou suprové, zbytek je průměr a něco fakt sranec, takže za polovic. A zvuk je výborný!
Nic vynimocne, ale zasa take zle mi to nepride.
Za mě celkem v pohodě.
Bezkonkurenčně nejslabší album Powerwolf. Kromě Army Of The Night a Armata Strigoi nic moc. A je mi to teda kurva líto. Ještě že tu máme nový Slayer, který ukazuje, jak se má dělat pořádný Metal bez keců.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.