THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Áno, na posledných dvoch albumoch to už zaváňalo akousi recykláciou, všetko bolo formálne fajn, chýbala tomu ale iskra. Nile ale týmto albumom dokazujú, že stále vedia ako sa robí pohlcujúci death metal so zabijáckym soundom a takmer bez hluchých miest. Od začiatku do konca skvelá jazda. Ak budem mať kedykoľvek chuť na tento žáner, bude to jedna z jasných volieb. Najlepšie veci: Call to Destruction, hitovka Evil to Cast out Evil, In the Name of Amun a Rape of the Black Earth.
Výborný albáč. Koncert v KE to iba potvrdil.
sklamanie a slabota
-bez slovního hodnocení-
50 minut brutal death metalu ako sa patri,
nejlepší skladby pro mě: In the name of Amun, Evil to cast out evil
-bez slovního hodnocení-
Nile sa na novom albume tvaria, akoby ten predosly (hoci vyborny, fanusikmi nepravom zatracovany) vobec nevysiel a natocili prakticky TWTGD 2... podoba, ci uz zvukovo, skladbami alebo bookletom je do oci bijuca... ale ked sa chcu Nile opicit, je spravne, ze sa opicia po svojom najlepsom albume... vysledok je opat devastujuci, Nile kraluju nadalej...
-bez slovního hodnocení-
Amongs The Catacombs Of Nephren-Ka 9/10, Black Seed Of Vengeance 9/10, In Their Darkened Shrines 10/10, Annihilation of The Wicked 8/10, Ityphallic 10/10, Those Whom The Gods Detest 9/10, At The Gate Of Sethu 7,5/10, What Should Not be Unearthed 9/10, Vile Nilotic Rites 7,5/10
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.