OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Celkem slušné zdá se mi to být, určitě zajimavější než singly zbývajících spoluhráčů. Tanja mi tam rovněž celkem vadí a byl bych radši kdyby co celé zpíval sám mistr :-) 4.2.2016 - ona ta Tanja nezpívá špatně, ale písnička "Jsem posedlá" je fakt blbá a leze mi tam na nervy, zbytek je fajn. Poslední píseň mi silně připomíná Kreyson, krerý se mi vždycky dost líbil, a to i jejich poslední deska. Takže přidávám nějaké body, retrospektivně poslouchám staré desky které jsem neznal (doposud znajíce pouze Radegast) a vyrazit na koncert.
Jestli vám nestačí hořící kytary, tak to nevím, co byste chtěli a dokonce balada pro samoživitelky.
-bez slovního hodnocení-
Vezmu to postupně skladbu po skladbě: Rebelie Rebelů - nečekaně kvalitní otvírák Píseň ztracených - valivá a podstatně lepší než titulka, pro mě vrchol nahrávky, ale naživo obě fungují skvěle Kráska a Radegast - tady nastává průser jak mraky, můj názor je, že angažovat Tanju byl ten největší omyl celého Citronu, ne proto, že Tanja neumí zpívat, ale protože byla vždycky nezajímavá, viz její solo deska Jsem posedlá - Naprosto nekvalitní pop, to už raději Ewu Farnou ( naprosto vážně) Jseš volnej - standartně kvalitní práce kapely Takže nakonec to není tak špatné, nebýt angažování Tanji, hodnotím ještě výše. A naživo kapela šlape jako hodinky. Živá vystoupení současného Citronu mají pouze jednu vadu, která naštěstí trvá krátce, a to je Tanja. To je vše. P.S. Jde pouze o můj názor, který není podstatný pro nic. Přeji Citronu hodně úspěchů a méně spolupráce s Tanjou...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Na tomhle je dobrej tak možná jen ten zvuk, to si ve studiu dali záležet. Ale jinak je to prázdný, suchý, nezáživný a ještě ke všemu se mně hrozně příčí ten název Rebelie rebelů. No, ufff... A prej legendární návrat.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
S obrovskym sebezaprenim jsem tuhle "vec" doposlouchal 2x do konce a nechapu, jak muze nekdo hodnotit vice nez prumerem. Tohle je jeste vetsi "bomba", nez posledni Kreyson! Pribrat Tanju, to teda taky byl tah v uvozovkach. Tak hlavne, ze se o nich mluvi...ODPAD!!!
Křížek a Citron? Brrr...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.