OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Opäť neskutočný materiál! Ak nepočítam debut, tak všetky albumy až po Damage Done sú bez chybičky.
Takový kříženec mezi Gallery a Projectorem, jak píše kolega pode mnou. Prvních pár poslechů nic moc, ale postupně to šlo nahoru. Kapela zde zdařile mixuje melodic deathmetalové vypalovačky (Dreamlore Degenerate, Zodijackyl light) s emotivnějšími skladbami (Hedon, Insanity's Crescendo, The Mind's eye). Oproti starým albům In Flames jsou stará alba DT o třídu lepší. 8/10 s tím, že v budoucnu možná půjdu ještě výše :) Co mi oproti ostatním albům DT přijde slabší, je zvuk, tohle album asi Fredmani za rámečkem vystavené nemají...
-bez slovního hodnocení-
Ked uz svedsky melo-death, jedine Dark Tranquility. Zodijackyl Light, neskutocna vec
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Paráda! Už dlouho mě při poslechu nechytlo žádné album tak za srdce jako tohle! A to nejsem stoupencem názoru některých předchozích hodnotících, že The Gallery je lepší. Dokonce mám i výhrady k hlasu Mikaela Stanneho, který mi na minulých albech nepřipadal vždy kompatibilní k hudbě. Tady však vše klape, jak má! Doporučuji ještě poslech Deluxe Edition s výbornými dvěma bonusy (poslední třetí je naopak hrůza). Nejlepší songy: Hedon, Constatant a tři nejlepší Insanity´s Crescendo, Tidal Tantum a titulní. Jsme zvědav na následující album DT v diskografii (tuším Projector)...
DT jsou pro mě vrchol veškerého metalu ze severu,tahle deska je nabita skvělýma nekýčovitých melodiema plnýma emocí,od agrese a až po krásně smutné melancholické nálady.Zpěv je sice growling,ale přesto neni obyčenej,jsou v něm i emoce(tohle slovo se tak často u této desky prostě použít musí),když už bych měl určit svého oblíbeného zpěváká co se týká growlingua screamingu,bez váhání určim Mikaela Stanneho .Nevim možná že změnim názor,ale za už mi to jede snad po 6 za posledních 24 hodin a stále si to celé užívam takže dávam.
Toto je album ktory spolu s projector pocuvam od DT najradsej
Skvelá ukážka, ako dobre znel švédsky melodický death metal v polovici 90tych rokov... ale "The Gallery" u mňa neprekonal, ten sa mi ako celok pozdáva predsalen viac, aj keď "The Mind´s I" neznie vôbec zle.... Oba albumy si z času na čas pustím aj dnes a bez problémov ich dopočúvam do konca....
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.