THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokiaľ "Believe in Nothing" znamenal pre kapelu oddychový čas, tak "Symbol of Life" bol hlbokým nadýchnutím na ďalší skvelý záznam do diskografie. Pod novou firmou, s načerpanými silami vydali Paradise Lost skvelý album, ktorý na rozpačitú predošlú nahrávku dáva zabudnúť a je opäť naplnený samými skvelými skladbami. Album je zároveň aj trocha veselší ako predchodca, piesne sú veľmi chytľavé, hitové, zároveň aj tvrdšie ako minule; dominuje skvele spievajúci Nick Holmes ktorý sa vrátil ku "hetfieldovčine" ktorá mojim ušiam veľmi lahodí, v skladbách Mystify a No Celebration zaznejú staré dobré melódie z Mackintoshovho nástroja, ktoré v minulých albumoch neboli vôbec alebo len veľmi poskromne. Vlastne je pre mňa ťažké vypichnúť najobľúbenejšie skladby keďže je tu ich ako nasraných, či už jemne Rammsteinom ovplyvnené Isolate a Perfect Mask, fantastická hitovica Erased, čo je v podstate diskotéková vec, ale v tom dobrom slova zmysle, riadne naštvané Primal a Two Worlds, naliehavá Pray Nightfall, posmutnelé Mystify a No Celebration, veselšia Self-Obsessed a veľmi pekná titulka Symbol of Life s vkusnými orchestrálnymi aranžnánmi. Vlastne jediná pesnička ktorá mi kazí dojem z albumu je posledná Channel for the Pain, čo je trochu zbytočný a kŕčovitý nášup na koniec. Veľmi sa mi páči aj grafika bookletu, kde sú texty piesní spracované do tvaru pluska (alebo kríža :) Suma sumárum, "Symbol of Life" je vynikajúce dielo ktoré smelo radím medzi najlepšie počiny tejto anglickej stálice.
-bez slovního hodnocení-
Moc příjemné.
fathertime tu škatulku vystihl naprosto přesně, opět jiné, a opět poměrně kvalitní album těchto legend. Jenom trvá déle, než se jím člověk prokouše.
tak tento album rozhodne nie je ziadny prepadak, ale v ramci diskografie PL sa urcite najdu aj lepsie kusy... industrialny gothic disco nu-doom... :-)
Priznávam sa - jeden z mojich TOP od PL!
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Prijemne pocuvanie a Perfect mask asi fakt trosku ako Ramm..... ale vobec nevadi
Dobrá doska, len škoda, že rýchlo opočúvatelná
Až na ten šílený úvodní song je to příjemná deska
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Od časov "One Second" a vlastne až doteraz najlepší album Paradise Lost. Snáď sa ešte takéhoto niečoho dočkáme, v poslednej dobe sú akoby v slepej uličke sebavykrádania...
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.