NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Neskutočne atmosferický album, snáď pri každej skladbe mám zimomriavky. Podobný experiment by určite osviežil už pár rokov stagnujúcu diskografiu kapely.
-bez slovního hodnocení-
Tak tohle je hodně parádní album. Je to trochu náročnější na poslouchání, člověk si to pustí, jen když je na to správná nálada, ale když už si to pustím, tak se mi z některých momentů chce až brečet, jak je to dokonalé... 9,5 bodů, protože Damage Done se mi přecijen zdá o chlup lepší. Jinak ale fantastická deska, Therein považuji za jednu z nejlepších písní, co byly v melodickém death metalu stvořeny, ten refrén je prostě nádhera. edit 1.9.2014: Snižuji na 9/10, z trojice Projector-Haven-Damage Done mě tohle baví asi nejméně. Jsou tady tři skladby, které mi zase tak moc neříkají a spíše je přeskakuji - Auctioned, Sun fired blans a Day to end. Na druhou to zase vynahrazují vynikající bonusy z 2009 remasteru - No-One a Exposure
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Jedním slovem - "Nádhera!" Na své pouti diskografií Dark Tranquillity mě dostalo již minulé album The Gallery, ale v případě Projector se nabízí slovo dokonalost. Fantastická typická tvorba DT (snad s výjimkou On Your Time), avšak výrazně ozvláštěná poměrně silným důrazem na čistý zpěv Mikaela Stanneho, proti kterému poprvé neříkám ani slovo. Album vidím jako výborné potkání melodického švédského death metalu s heavy metalovými melodiemi (alá Iron maiden) a rockovější tvorbou. Nejlepší songy (ale jen ty úplně nejlepší!): asi There In a Nether Novas. Teď jsem jen zvědav, jak se povedlo následující album (má co překonávat).
V čase vydania som z neho bol mierne zmätený - na jednej strane sa mi páčili prvky, ktorými obohatili svoju tvorbu, na strane druhej ich tam na môj vkus bolo príliš... Dnes mi na ňom najviac asi chýbajú rýchlejšie songy (resp. zbesilosť songov "The gallery"), keby boli tempá pestrejšie, bola by z "Projector" totálna bomba, voči ktorej by som nemal námietok... Takto sa všetko nesie až príliš v miernych tempách... Ale svojím spôsobom je to album skvelý a v tvorbe DT ojedinelý...
Dravý a melancholický experiment,který se více než podařil,v rámci diskografie DT unikátní album a pro mě zároveň vrchol (Mikaela Stannea) jejich tvorby...
Toto je album ktory spolu s The mind's pocuvam od DT najradsej
-bez slovního hodnocení-
Toto album fakt žeru!
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.