OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
príjemný album ktorý si púšťam dosť často
popik
-bez slovního hodnocení-
Totálna lahôdka!!!!!
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Moje prvé stretnutie so sólovou tvorbou tohto pána. Viacero momentov je naozaj krásnych (Pariah, Refuge, People Who Eat Darkness), tam je duša a message, na druhej strane niektoré pôsobia príliš sladkasto a akosi povrchne. Napriek tomu výborný album, ktorý sa samozrejme ľahko počúva.
vo vykladovom slovniku anglickeho jazyka by pri definicii slova "pretentious" postacila fotka Stevena Wilsona...
Na moj vkus prilis popovy, ale vdaka tomu Steve oslovil sirsiu verejnost a album sa dostal na popredne priecky. Naj songy: Pariah, Refuge, Song of unborn
Na Stevena mam slabost uz hodne dlhu dobu. Po tak famoznych dielach ako boli posledne tri studiovky som bol vo velkom ocakavani ze co bude dalej......zmena sa dala ocakavat ale necakal som absenciu Govana. Jeho sola mi tam vsak velmi velmi chybaju. Celkovo gitarove sola tam niesu zastupene tak ako v minulosti a to mi vadi najviac.........stale velka kvalita ale urcite nie naj pocin Wilsona. Blackfield V ma bavi viac.......
Steve Wilson je borec, takový Raven, to je paráda, ovšem tohle, to bohužel... možná jako hudební kulisa..
Sprvu som bol veľmi skeptický voči smerovaniu pána Wilsona. Steven ale nezradil fanúšikov a svoju progrockovú rutinu obohatil osviežujúcimi popovými nápadmi. Veľmi odľahčená a príjemne sa počúvajúca nahrávka.
Tieto jeho solovky by som nazval "Wilsonov tradicionalizmus". Prijemne sa to pocuva, obcas dokazu strhnut pozornost na 100% , ale vacsinu hracieho casu len tak prijemne plynu a tvoria kulisu k nejakej uzitocnejsej cinnosti (napr. sexu:))
Odosobněné, studené, nevlídné, syntetické. Ploché a bez výrazu. Jako od robota. Nelíbí.
prvy album od stevena wilsona ktory sa mi paci uplne cely
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.