OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Najhorší album aký kedy sa mi dostal do rúk. Drvivá väčšina skladieb je na môj vkus moc prekombinovaná nezmyselnými melódiami či už klavírnymi alebo gitarovými vsuvkami. Niektoré nemajú ani hlavu ani patu. Cele mi to pripomína seba účelne len aby si dokázali že oni sú ti ktorí sú najtechnickejší. A ta prilišna chcenosť je počutelna v každom tone. Musím uznať že technicky sú dokonalý ale to nie je všetko. A tak výsledok je nula percent.
Dost dlouho jsem neposlouchal nic jiného. Slušný studijní materiál pro milovníky art-rocku (nikoho jiného!). Dobří (geniální) muzikanti. Naživo zněla úvodní pecka fakt báječně. Ostatně skutečnost, že u této kapely hostuje Gildenlöw mluví za vše. Úplným art-fanatikům nelze než doporučit též Bodinovy sólovky a také kapelu Karmakanic.
ak by toto album pozostavalo z piesni Devils playground, Silent inferno, Grand old world a The truth will set you free tak dam 10 bodov bez debat....ako celok 2 cd 7/10
Jejich delší, seriózně pojatý písně jsou dost super! Nicméně skoro polovička materiálu jsou jakýsi experimentální hrátky se zvuky, psychedelická hučení, pseudo-improvizace, atd. a to mě moc neba. Kvůli tomu je to bohužel spíš hudba na podklad než na soustředěnej poslech. Ale udělat si ze všech delších písní FK jedno album, tak by to bylo možná i na desítku!!!
Toto je CD, počnúc ktorým začínam datovať krízu FK. Nie žeby bolo vyslovene zlé alebo nepodarené, ale najmä tým kratším skladbám chýba moment prekvapenia a niektoré pôsobia dosť naivne (Grand Old World, Rollin´The Dice, Man Overboard). Albumu nepomáhajú ani jam sessionové úlety Csorsza, Reingolda a spol. (česť výnimke The Devil´s Danceschool). Zrejme sa tu už jasne prejavuje skladateľská únava hlavného mozgu Roineho Stolta, ktorému nepomáha ani - oproti iným CD - zvýšený podiel čísel napísaných Bodinom. Ešteže obidve suity v sebe stále majú to nevyčerpateľné čaro Stardust We Are.
:o)
Tak tohle je opravdu nátěr a hustý záběr na hudbu konzumující sluchovody a zejména mozek. Deska místy skutečně zní jako nějaký improvizovaný jazz-rockový odvaz, ale vůbec jí to neškodí. A do toho ty popový popěvky : with this hárt bigr thén Améééérikááá :) Mazec
Nelze se nevrátit k mým oblíbeným králům. Nejenže mám tohle album skoro stejně rád jako mé nejoblíbenější Space Revolver, ale také jsem měl tu čest mistry poslechnout naživo na nezapomenutelném koncertu v Nitře. Jde opravdu o muzicírování na úrovni class heaven. Vynikající muzikanti, vynikající lidé.....
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.